Pojištění máte. Zubaře možná ne. V dostupnosti péče hraje roli i PSČ

Zdraví, regiony & dostupnost

V registru může být zubař, pracoviště i smlouva s pojišťovnou. Přesto může pacient slyšet, že ordinace nepřijímá, termín nabídne za mnoho měsíců nebo péči poskytne jen za přímou úhradu. Dostupnost proto není jedno číslo. Je to řetězec, jehož nejslabší článek rozhodne, zda se pojištěný člověk skutečně dostane do křesla.

1. Mapa může být plná teček a telefon bez termínu

Pacient hledá zubaře obvykle opačně než statistika. Nezačíná počtem lékařů v kraji, ale telefonátem. Zajímá ho, jestli ordinace přijímá jeho pojišťovnu, nové pacienty, děti nebo dospělé, zda nabídne běžný termín a jestli je cesta zvládnutelná. Vyhledávač přitom může ukazovat několik pracovišť v okolí.

Rozpor nevzniká nutně chybou jedné ordinace. Vzniká rozdílem mezi administrativní existencí služby a okamžitou kapacitou. Mapa ukazuje, kde něco je. Neříká, zda je v křesle volné místo pro tohoto konkrétního člověka.

2. Dostupnost není jedno číslo, ale šest po sobě jdoucích bran

Na každém stupni se část nabídky zmenší. Lékař může pracovat na více adresách. Pracoviště může sdílet více lidí. Smlouva nemusí platit pro všechny pojišťovny. A smluvní ordinace nemusí mít volnou registraci. Proto je věta „v okrese je dost zubařů“ bez definice nedokončená.

3. Nový souhrn ÚZIS konečně spojuje několik vrstev

Datový souhrn ÚZIS zveřejněný 27. července 2026 pokrývá roky 2020 až 2025 a úrovně krajů, okresů a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Propojuje počet obyvatel, registrované pojištěnce, personální kapacitu, místa poskytování, ošetřené pacienty, všechna ošetření a preventivní prohlídky.^[1]

To je důležitý posun. Dříve se často porovnával prostý počet lékařů s počtem obyvatel. Nyní lze sledovat, kolik registrovaných pacientů připadá na přepočtený úvazek a kolik lidí skutečně čerpalo hrazenou péči. Ani tento souhrn ale neobsahuje čekací kalendáře, skutečný stav přijímání nových pacientů nebo kapacitu nehrazené péče.

4. Jeden zubař může ve statistice znamenat několik různých čísel

V roce 2024 pracovalo na smluvních místech veřejného pojištění 8 211 fyzických zubních lékařů. Jejich pracovní kapacita činila 7 239,0 úvazku. O rok dříve šlo o 8 126 osob a 7 189,1 úvazku. Počet osob tedy vzrostl o 85, ale úvazky pouze o 49,9. Průměrně připadalo asi 0,88 úvazku na jednu osobu.^[2]

Čísla zahrnují aktivní práci na smluvních místech veřejného pojištění, nikoli automaticky čistě soukromou činnost. Současně nejde o kalendář volných hodin. Jeden lékař může mít část týdne v jedné ordinaci a část v jiné, přičemž administrativní FTE stále neříká, kolik nových pacientů přijme.

5. Zubařů mírně přibylo, samostatných ordinací ubylo

ČSÚ evidoval 6 210 samostatných ordinací praktických zubních lékařů v roce 2017 a 5 593 v roce 2024. Pokles činí 617 ordinací, tedy přibližně 9,9 procenta. Toto číslo ale není počet lékařů, úvazků, křesel ani ordinací, které dnes přijímají nové pacienty.

Pokles může souviset se slučováním praxí, změnou právní formy, nástupem větších klinik i odchody. Bez detailní longitudinální analýzy nelze poctivě připsat jeden důvod. Důležité je, že počet míst, počet lidí a objem práce nemusí jít stejným směrem.

6. Celostátní průměr skrývá velký regionální rozdíl

Ve starší, metodicky odlišné krajské řadě za rok 2024 připadalo na jednoho zubního lékaře v přepočteném počtu 824,5 obyvatele v Praze, 2 455,3 ve Středočeském kraji a celostátně 1 479,5. Rozdíl mezi krajními hodnotami byl téměř trojnásobný.^[3]

Novější souhrn ÚZIS umožňuje jít na úroveň ORP. Konkrétní pořadí se však musí vypočítat z aktuálního XLSX s uvedením absolutního počtu obyvatel a úvazků. Malé území s jedním úvazkem může vytvořit extrémní poměr, který nevypovídá o celé spádové oblasti. Žádný žebříček proto nesmí být vytvořen z odhadu nebo z titulku v médiích.

7. Stejné PSČ může znamenat jinou síť podle pojišťovny

Smlouva je vždy vztah mezi poskytovatelem a konkrétní zdravotní pojišťovnou. Dva lidé ze stejného domu mohou mít rozdílný seznam smluvních pracovišť. Pojišťovny navíc používají vlastní ukazatele. ČPZP například pracuje s počtem svých klientů bez registrujícího stomatologa, hustotou sítě a věkovou strukturou lékařů. VZP používá preferované oblasti pro cílené bonifikace.^[4]

Vyhledávač pojišťovny proto potvrzuje především smluvní vztah podle zveřejněných údajů. Nezaručuje, že ordinace právě přijímá nové pacienty. Tato hranice je pro pacienta podstatnější než samotná existence ikony na mapě.

8. Smlouva existuje. Volná kapacita z ní ale neplyne

Veřejná data obvykle umějí říct, zda pracoviště vykázalo péči a zda má smlouvu. Neumějí v reálném čase říct, zda má volné místo. Stav se může měnit rychleji než aktualizace registru. Ordinace může mít plný kmen, čekací listinu, nábor jen pro děti nebo kapacitu pouze pro akutní ošetření.

Proto je nutné při reportáži zaznamenat rozdíl mezi nefunkčním kontaktem, žádnou odpovědí, odmítnutím, čekací listinou a skutečným termínem. Těchto pět výsledků není jedna kategorie „zubař není“.

9. Co znamená zákonných 35 minut

Nařízení vlády č. 307/2012 Sb. zařazuje stomatologii do skupiny s nejzazší dobou místní dostupnosti 35 minut. Jde o standard, podle něhož má pojišťovna zajistit místní dostupnost hrazené péče. Nejde o garanci přijetí v první ordinaci, o právo na konkrétního lékaře ani o termín do 35 minut.

Čas do první běžné návštěvy je jiná veličina než dojezd. Mapa může ukázat ordinaci v limitu, ale telefonát může skončit čekací listinou. Právní standard a každodenní zkušenost se proto nesmějí vydávat za totéž.^[5]

10. Pacienti cestují za péčí, ale statistika neví proč

Nový souhrn migrace ukazuje pohyb pacientů mezi krajem bydliště a krajem, kde byla stomatologická péče poskytnuta. Odliv může znamenat nedostatek v místě bydliště. Může však jít také o dojíždění za prací, zachování původního zubaře po stěhování, specializované pracoviště nebo svobodnou volbu.

Data proto mohou ukázat směr toku, nikoli jeho důvod. V textu se nesmí automaticky psát „pacienti byli donuceni dojíždět“, pokud nebyl proveden rozhovor nebo jiná evidence důvodu.^[6]

11. Registrovaný není totéž co ošetřený

Registrovaný pojištěnec je administrativně veden u stomatologa. Ošetřený pojištěnec v daném roce skutečně čerpal vykázanou hrazenou péči. Počet ošetření je počet událostí, takže jeden člověk může být započítán vícekrát. Preventivní prohlídka je další ukazatel, nikoli přímé měření stavu chrupu.

Pokles prevence může souviset s nedostupností, cenou nehrazené části, obavami, odkládáním i soukromou péčí mimo registr. Data sama nerozhodnou, která příčina převládá.

12. Ordinace se neotevře automaticky tam, kde chybí

Nová praxe potřebuje prostory, vybavení, personál, hygienické zázemí a dostatečný počet pacientů. Ekonomika malé ordinace v řídce osídleném regionu je jiná než ekonomika kliniky ve velkém městě. Zdravotní pojišťovny se proto snaží kapacitu ovlivnit bonifikacemi, ale programový výsledek není totéž co nezávislé měření dostupnosti.

VZP uvádí, že od ledna 2023 podpořila otevření 79 nových stomatologických ordinací, v nichž se podle pojišťovny registrovalo téměř 31 tisíc jejích klientů. Jde o údaj vykázaný pojišťovnou, nikoli o kontrolovaný experiment srovnávající stejná území bez programu.^[7]

13. Kdo má pomoci, když žádná ordinace nepřijímá

Pacient by měl nejprve ověřit, že kontaktuje pracoviště pro svou pojišťovnu, a položit přesnou otázku: přijímáte nové pacienty do pravidelné péče a kdy může proběhnout registrace? Při odmítnutí je vhodné požádat o písemný důvod a uložit si datum, kontakt a odpověď.

Poté lze písemně požádat vlastní pojišťovnu o zajištění místní a časové dostupnosti hrazené stomatologické péče. Pokud pojišťovna nepomůže, existuje formulář Ministerstva zdravotnictví pro stížnost na nedostupnost péče. Akutní ošetření a pohotovost jsou odlišná služba; nenahrazují registraci ani pravidelnou prevenci.^[8]

14. Dostupnost by se měla měřit v termínech, ne jen v počtech

Veřejný ukazatel by měl spojit úvazek, smlouvu s pojišťovnou, přijímání nových pacientů, čekací dobu, dojezd, počet pacientů na úvazek a věkovou strukturu poskytovatelů. Teprve potom lze odpovědět na otázku, zda regionu chybí lidé, pracovní čas, smlouvy, nebo organizace.

Pokud má oblast mnoho lékařů, ale dlouhé čekání a vysoký odliv pacientů, prostý počet hlav selhal. Pokud má méně lékařů, ale rychlé termíny a nízký odliv, může rozhodovat produktivita a organizace. PSČ je tedy důležitá mapa, ale ne celý mechanismus.

Co pacient skutečně zažije

Pacient nepřichází do statistiky jako průměrný obyvatel okresu. Přichází s konkrétní bolestí, pracovní dobou, dopravním spojením a někdy s dítětem, které musí vzít s sebou. Dostupnost proto není jen otázka, zda v mapě existuje ordinace. Je to součin několika podmínek: někdo musí přijímat nové pacienty, mít smlouvu s jejich pojišťovnou, nabídnout termín v rozumné době a být dosažitelný bez nepřiměřené cesty.

Každá z těchto podmínek může selhat samostatně. Ordinace může být plná, i když má smlouvu. Může přijímat nové pacienty, ale pouze samoplátce. Může mít volný termín, ale až za několik měsíců. A může být v sousedním městě, kam se člověk bez auta nedostane. Když se tyto situace v datech sloučí do jediného ukazatele „počet zubařů“, zmizí přesně ta překážka, kterou pacient řeší.

Méně hodin neznamená méně lékařů

Česká statistika správně rozlišuje fyzické osoby a přepočtené úvazky, ale veřejná debata tento rozdíl často ztrácí. Dva zubaři pracující každý na polovinu úvazku mohou mít stejný počet hlav jako jeden lékař na plný úvazek, ale jinou otevírací dobu, jinou možnost přijímat akutní pacienty a jinou odolnost při nemoci nebo dovolené. Přepočet na úvazky proto není akademický detail. Je to přiblížení reálného objemu práce.

Současně ani plný úvazek neříká, kolik času připadne na prevenci, administrativu, sterilizaci, komunikaci s pojišťovnou nebo složité výkony. Ordinace s jedním lékařem může mít vysoký počet registrovaných pacientů a přesto omezenou kapacitu pro nové. Pokud chceme měřit dostupnost, musíme vidět také počet hodin, typ péče a podíl času, který lze skutečně nabídnout dalším lidem.

Věk poskytovatelů přidává další časovou osu. Region s dostatkem zubařů dnes může mít problém za deset let, pokud velká část kapacity stojí na lékařích blízko důchodového věku a nenastupují nástupci. Naopak nový absolvent nemusí okamžitě převzít ordinaci, protože potřebuje vybavení, tým, smlouvy a pacientský kmen. Počet hlav bez věkové a generační struktury proto vytváří falešný pocit bezpečí.

Jak by vypadala férová mapa

Férová mapa by u každého regionu ukázala nejméně čtyři vrstvy. První by byl přepočtený úvazek a jeho věkové rozložení. Druhá by ukázala, kolik pracovišť má smlouvu s jednotlivými pojišťovnami. Třetí by měřila ochotu přijímat nové pacienty a medián čekací doby. Čtvrtá by sledovala dojezd veřejnou dopravou i autem, nikoli jen vzdušnou vzdálenost.

Taková mapa by nebyla nástrojem k veřejnému zostuzování konkrétních ordinací. Jejím cílem by bylo odlišit problém kapacity od problému organizace a problém regionálního rozložení od problému smluv. Teprve potom lze zvolit řešení: podpořit nové pracoviště, změnit síť pojišťovny, posílit prevenci, nabídnout sdílenou ordinaci nebo upravit dopravu.

Pacientovi by zároveň měla říct, co může udělat hned: kde ověřit smluvní vztah, jak hledat ordinaci mimo vlastní obec, kdy žádat pojišťovnu o pomoc a jak postupovat při odmítnutí. Informace o právech bez praktické cesty k termínu je stejně nedostatečná jako mapa bez údaje, zda v ordinaci někdo skutečně pracuje.

Ordinace je také malá firma

Stomatologická ordinace musí současně léčit, zaměstnávat tým, sterilizovat nástroje, vést dokumentaci, nakupovat materiál a splácet vybavení. Když se otevře v regionu s nízkou kupní silou, může mít společenský význam, ale ekonomicky se neudrží bez podpory nebo sdílené infrastruktury. Když se naopak soustředí v bohatším městě, může být plná pacientů a přesto zůstat pro část lidí finančně nedostupná.

To je důvod, proč samotné přidání ordinace neřeší vše. Rozhoduje také mix výkonů, délka návštěvy, počet lidí v týmu a způsob, jakým pojišťovna hradí péči. Ordinace s vysokým podílem akutních případů má jinou kapacitu než ordinace zaměřená na dlouhé protetické výkony. Statistiky, které oba typy sečtou do jedné kolonky, jsou pro plánování sítě hrubé.

Čekání je důkazní údaj, ne stížnost

Čekací doba se v běžné debatě objevuje jako osobní zkušenost, kterou lze snadno odmávnout. Přitom právě opakované čekání je signál, že některá brána systému nefunguje. Pokud se medián termínu prodlužuje, roste počet odmítnutých telefonátů nebo pacienti cestují stále dál, jde o měřitelné změny. Je třeba je sbírat standardizovaně, například podle typu návštěvy a pojišťovny, jinak se srovnávají nesrovnatelné případy.

Nejlepší ukazatel nemusí být průměr. Průměrná čekací doba může vypadat přijatelně, i když malá skupina lidí čeká násobně déle. Proto má smysl zveřejnit medián, horní decil a podíl lidí, kteří termín nedostali vůbec. Taková čísla neprozradí identitu ordinace, ale ukážou, zda systém funguje pro většinu, nebo pouze pro ty, kteří mají čas obvolávat desítky míst.

Řešení není jen nový zubař

V některých regionech pomůže nová ordinace, jinde lepší doprava, sdílené zázemí nebo prevence, která sníží počet akutních případů. Pojišťovna může upravit síť a obec může nabídnout prostor, ale žádný z těchto kroků nenahradí druhý. Pokud se podpora soustředí pouze na počet nových křesel, může vzniknout pracoviště bez týmu nebo bez smluvní kapacity.

Férové řešení proto začne diagnózou: chybí lékaři, hodiny, smlouvy, nebo informace? Teprve potom lze nastavit podporu a po roce ověřit, zda se změnil termín, dojezd a počet ošetřených pacientů. Jinak se bude vykazovat vznik ordinace, nikoli skutečná dostupnost péče.

Taková mapa by také pomohla odlišit legitimní volbu poskytovatele od systémového selhání. Pacient může chtít konkrétního specialistu, ale neměl by být nucen obvolávat celý kraj jen proto, aby našel základní preventivní péči. Rozdíl mezi preferencí a nedostupností se dá měřit otázkou, kolik srovnatelných možností má člověk v dosažitelné vzdálenosti a jak dlouho na ně čeká.

Výsledek by se neměl hodnotit po jedné kampani nebo otevření jedné ordinace. Smysl má sledovat trend: mění se po roce počet nových pacientů, čekání na první termín, podíl prevence a odchod pacientů mimo region? Pokud ne, je možné, že se změnil pouze administrativní záznam. Pokud ano, teprve potom lze říct, že se změnila dostupnost.

Stejně důležitý je rozdíl mezi akutní a plánovanou péčí. Člověk s bolestí potřebuje jiný typ termínu než pacient, který hledá preventivní prohlídku, a systém může jednu skupinu obsluhovat dobře a druhou špatně. Veřejný ukazatel by proto měl vždy říct, jaký typ návštěvy měří. Bez této informace není jasné, zda se zlepšil přístup k péči, nebo pouze rychlost řešení naléhavých případů.

Do stejného rámce patří i cena času. Dvě ordinace mohou mít stejně dlouhý dojezd, ale jedna nabízí termín ráno a druhá uprostřed pracovní směny. Pro rodiče nebo směnujícího zaměstnance je to zásadní rozdíl. Dostupnost proto musí počítat s tím, zda lze péči reálně využít, ne jen zda se na mapě nachází adresa.

Zubař není dostupný ve chvíli, kdy existuje v registru. Je dostupný až tehdy, když se pojištěný člověk dostane k péči v dosažitelném čase, místě a ceně.

— Jiný Kontext