Rubrika: Technologie & AI Autor: V Délka čtení: ~27 min Prameny a další četba: 22 položek Témata: chytrý telefon, soukromí, aplikace, operátor, GDPR, Apple, Google, NÚKIB SEO / pracovní titulek: Co všechno o vás ví váš mobilní telefon?
Co všechno o vás ví váš mobilní telefon? Otázka zní jednoduše jen do chvíle, než si všimneme, že neporovnáváme jednu věc. Zařízení může mít IMEI a účet přesto přežít výměnu přístroje. Poloha v časové ose může být vypnutá a poloha z jiné aktivity přesto zůstat. Operátor může podle českého zákona uchovávat provozní a lokalizační údaje po dobu 6 měsíců, a přesto nečíst obsah end-to-end chatu.[13] Sedmidenní App Privacy Report může ukázat přístupy k mikrofonu, aniž by byl obrazem celé historie od nákupu.[7] Následující text proto neklade otázku, co „telefon ví“. Ptá se, která vrstva co ví — a kterého správce se na to ptát.
1. Takeout, sedm dní reportu a výpis od operátora nejsou jeden soubor
Představme si jednoho člověka a tři exporty. Nejprve si stáhne data ze svého účtu Google přes Takeout. Potom na iPhonu zapne App Privacy Report a týden sleduje přístupy aplikací k poloze, kameře, mikrofonu a kontaktům. Nakonec požádá operátora podle čl. 15 GDPR o údaje, které se vztahují k jeho smlouvě a provozu.[3][7][15]
Na první pohled jde o jeden spor: co všechno o něm ví telefon. Ve skutečnosti každý výstup odpovídá na jinou otázku. Takeout popisuje účet a služby, které uživatel zvolí k exportu. App Privacy Report popisuje přístupy aplikací a síťovou aktivitu za posledních 7 dní po zapnutí reportu; Apple k tomu uvádí, že data jsou šifrovaná na zařízení a report se při vypnutí maže.[7] Operátor popisuje účastnický vztah, provozní údaje a lokalizační údaje v režimu zákona o elektronických komunikacích.[13]
Proto mohou být všichni částečně správně a společná věta přesto špatně. Uživatel, který vidí v Takeoutu historii vyhledávání, má pravdu, že účet může obsahovat citlivou stopu. Uživatel, který v reportu vidí časté přístupy k poloze, má pravdu, že aplikace mohou sahat k senzorům. Operátor má pravdu, že neuchovává obsah zpráv v režimu § 97 odst. 3. Chyba vzniká až ve chvíli, kdy se z těchto vrstev udělá jeden vševědoucí spis.
První rozlišení tedy nezní, zda je telefon chytrý. Zní, kdo je správcem konkrétní vrstvy. Není to slovíčkaření. Pokud se ptáme špatného správce, dostaneme správnou odpověď na cizí otázku.
Telefon neví všechno. Ví různé vrstvy — a každá má jiného správce.
— Jiný Kontext
2. Telefon má nejméně šest vrstev
Když se řekne „mobil“, obvykle si představíme předmět v kapse. Jenže datově nejde o jeden předmět. Je to uzel mezi operačním systémem, aplikacemi, účtem, sítí, reklamním měřením, zálohami a dalšími zařízeními. Každá vrstva má jiný technický mechanismus a jiné právo.
První vrstvou je operační systém a senzory. GPS, Wi-Fi, Bluetooth, akcelerometr, kamera, mikrofon a kontaktní kniha nejsou jedna zásuvka. Systém nad nimi drží oprávnění. Aplikace obvykle nežádá o „všechno“, ale o konkrétní přístup: poloha při používání, kamera, mikrofon, kontakty. Apple u App Privacy Report popisuje, že report ukazuje přístupy k citlivým datům a senzorům a také kontaktované domény za posledních 7 dní.[7]
Druhou vrstvou jsou aplikace a jejich knihovny. Aplikace nemusí být jediný programátorův kód. Může obsahovat SDK pro reklamu, analytiku, mapy nebo přihlášení. NÚKIB proto doporučuje stahovat aplikace z autorizovaných obchodů a hlídat, k čemu sahají, zvlášť u náhle populárních aplikací.[10]
Třetí vrstvou je účet Google nebo Apple. Účet může přežít výměnu telefonu. Může být otevřen v prohlížeči, tabletu i novém zařízení. Takeout proto není výpis „z telefonu“, ale export dat účtu z vybraných služeb.[3]
Čtvrtou vrstvou je síť operátora. Zde se objevuje SIM, účastnická smlouva, identifikace v síti, provozní a lokalizační údaje a vyúčtování. Český § 97 odst. 3 ZoEK pracuje s dobou 6 měsíců pro uchovávání vymezených údajů, zároveň ale výslovně odděluje obsah zpráv.[13]
Pátou vrstvou je reklama a měření. Android Advertising ID je resetovatelný a smazatelný identifikátor; po smazání se podle dokumentace Google vrací nuly.[6] Apple IDFA je po iOS 14.5 přístupné pro sledování napříč aplikacemi třetích stran jen po souhlasu v režimu App Tracking Transparency.[8]
Šestou vrstvou je záloha a další zařízení. Fotografie mohou být v cloudu, zprávy v záloze, přihlášení v prohlížeči, zařízení v rodinném nebo firemním profilu. Telefon v ruce nemusí ukázat celou stopu, dokud se nepodíváme na účet a zálohy.
3. Nejlepší přehled je ten, jehož mezeru poznáte dřív než cizí žádost
Uživatelé často hledají jeden vypínač a jeden výpis. To je pochopitelné, ale neúplné. Jeden vypínač polohy nezruší všechny možné zdroje polohové informace. Jeden report za 7 dní neukáže historii před zapnutím. Jedna žádost podle GDPR nepokrývá všechny správce, protože subjekt údajů ji posílá konkrétní osobě nebo instituci, ne „telefonu“.[15][16]
| Druh selhání | Jak vypadá | Jak testovat | Co omezí škodu |
|---|---|---|---|
| Záměna vrstev | Takeout, report a operátor se čtou jako jeden profil | Porovnat tři výstupy téhož člověka | Žádost směřovat vždy ke konkrétnímu správci |
| Jeden vypínač polohy | Časová osa je vypnutá, poloha zůstává v jiné aktivitě | Zkontrolovat oprávnění aplikací, časovou osu a Aktivitu na webu a v aplikacích | Číst upozornění Google o jiných nastaveních polohy |
| Report jako úplná historie | Sedmidenní okno se bere jako data od zakoupení | Zapnout report a číst ho jako měření po zapnutí | Nevyvozovat minulost, kterou report nesbíral |
| Reklamní ID jako trvalá identita | AAID nebo IDFA se plete s IMEI či IMSI | Resetovat nebo smazat reklamní ID, zkontrolovat ATT | Oddělit reklamu od sítě a zařízení |
| Obsah chatu u operátora | Očekává se, že operátor má text WhatsAppu | Oddělit metadata podle ZoEK od obsahu aplikace | Nepřipisovat síti klíče, které nemá |
| Hygiena jako reset sítě | Odinstalace appky se bere jako výmaz u operátora | Porovnat doporučení NÚKIB s § 97 ZoEK | Snižovat riziko aplikací a zvlášť řešit síť |
Interpretační schéma: Nejde o žebříček rizik. Jde o mapu míst, kde se často zamění jeden správce za druhého.
Tím se mění praktická otázka. Neptáme se, zda máme dost dat o sobě. Ptáme se, zda víme, která data v přehledu chybí. Přehled je užitečný právě tehdy, když nebudí falešný pocit úplnosti.
Dobrý přehled proto nemá skončit exportem. Má skončit otázkou po absenci. V Takeoutu nevidím provozní údaje operátora; to není selhání Takeoutu. V App Privacy Report nevidím, co aplikace poslala před zapnutím reportu; to není důkaz, že se to nestalo. Ve výpisu od operátora nevidím tělo end-to-end chatu; to není mezera v síti, ale vlastnost oddělené aplikace. Každý výstup má číst nejen to, co obsahuje, ale i to, co z principu obsahovat nemůže.
4. Zařízení není účet
IMEI identifikuje mobilní zařízení. GSMA ve standardu TS.06 popisuje IMEI jako jedinečný identifikátor mobilního vybavení; je to identita přístroje v technické vrstvě sítě, ne jméno člověka v občanském životě.[19] Účet Google nebo Apple je jiný druh identity. Přihlašuje uživatele ke službám, zálohám, fotkám, historii a nákupům. Může přejít na nový telefon a starý přístroj může být vymazán.
Z toho neplyne, že IMEI je bezvýznamné. Plyne z toho, že neodpovídá na stejnou otázku jako účet. Když operátor vidí zařízení v síti, neznamená to, že vidí celý obsah účtu Google. Když Google umožní export účtu přes Takeout, neznamená to, že poskytuje výpis všeho, co se stalo v rádiové síti operátora.
Praktický omyl je jednoduchý. Člověk prodá telefon, koupí nový a domnívá se, že začíná od nuly. Přístroj může být nový. Účet není. Historie v účtu, synchronizované kontakty, fotky a nastavení mohou pokračovat. Naopak člověk může telefon vymazat a stále mít data v účtu. Stejné slovo „mobil“ tu zakryje dvě různé věci.
Čistší věta zní: zařízení je nosič a účastník technických vztahů, účet je dlouhodobější identita služby. Někdy se překrývají. Nikdy nejsou totéž.
5. OS není aplikace
Operační systém nastavuje rámec. Spravuje oprávnění, ukazuje varování, umožňuje přístupy povolit, omezit nebo odebrat. Aplikace v tomto rámci žádá o konkrétní schopnost. Může ji potřebovat k legitimní funkci. Mapy bez polohy fungují jinak než mapy s polohou. Videohovor bez kamery přestane být videohovor.
To ale neznamená, že každé oprávnění je rozumné. Aplikace pro baterku nepotřebuje kontakty. Hra nemusí nutně znát přesnou polohu. NÚKIB v doporučení k náhle populárním aplikacím upozorňuje právě na opatrnost u oprávnění, která nesouvisejí s účelem aplikace, a na výběr autorizovaných obchodů.[10]
Apple u App Store privacy labels rozlišuje data používaná ke sledování, data spojená s uživatelem a data, která s uživatelem spojena nejsou.[9] To není záruka bezchybnosti každé aplikace. Je to pokus popsat datový tok mimo samotné tlačítko „povolit“. A právě tam začíná další vrstva: vývojář, analytické SDK, reklamní síť a server.
OS tedy není aplikace. Systém může vynutit otázku a ukázat report. Nemusí ale sám znát obchodní důvod, proč aplikace data sbírá, ani to, jak je její provozovatel použije po odeslání na server. Při kontrole vlastního telefonu je proto nutné číst oba sloupce: co systém dovolil a komu aplikace patří.
Stejná ikona oprávnění může znamenat různé situace. Aplikace pro navigaci může potřebovat polohu kvůli trase. Aplikace pro počasí může vystačit s městem. Aplikace pro věrnostní program může chtít polohu kvůli marketingu. Systémový dialog obvykle nevypráví celý obchodní model. Říká, která technická brána se otevírá. Jestli je otevření přiměřené, musí uživatel posoudit z účelu služby, důvěryhodnosti vývojáře a z toho, zda lze oprávnění zúžit.
6. Poloha má víc vypínačů, než ukazuje jeden přepínač
Poloha patří mezi údaje, u nichž si nejrychleji vytvoříme falešnou jistotu. Vypnuli jsme historii polohy, tedy Google už polohu neukládá. Jenže dokumentace Google upozorňuje, že vypnutí časové osy nebo historie polohy samo o sobě nemusí zastavit ukládání polohových údajů z jiných nastavení a zdrojů, například z Aktivity na webu a v aplikacích, z Map, z fotek nebo z IP adresy.[4][5]
Není to jeden tajný trik. Je to vlastnost vrstev. Přesná poloha aplikace, časová osa účtu, poloha odvozená z vyhledávání a poloha z IP adresy nejsou stejný přepínač. Každá vzniká jinak a každá se spravuje jinde.
ČSÚ v šetření VŠIT 2025 uvádí, že 52 % osob ve věku 16+ v Česku alespoň jednou změnilo přístup ke geografické poloze zařízení.[1] To číslo měří deklarovanou změnu přístupu u osob 16+ v soukromých domácnostech v roce 2025. Neměří, zda mají polohu aktuálně zapnutou, kolik aplikací ji používá ani zda jde o přesnou nebo přibližnou polohu.
Jak testovat polohu
U vlastního telefonu dává smysl projít tři místa. Zaprvé oprávnění Poloha u jednotlivých aplikací. Zadruhé časovou osu nebo historii polohy v účtu Google. Zatřetí Aktivitu na webu a v aplikacích. Pokud některý přehled tvrdí, že „poloha je vypnutá“, je nutné se ptát: která poloha, v jakém účtu a pro jakou službu?
Jeden vypínač polohy nestačí. Google to říká výslovně.
— Jiný Kontext
7. Reklamní ID není rodné číslo
Reklamní identifikátor je užitečný právě proto, že není totéž co trvalé číslo zařízení. Android Advertising ID lze resetovat nebo smazat; Google Play politika uvádí, že po smazání se aplikacím vracejí nuly.[6] Apple IDFA je v režimu App Tracking Transparency od iOS 14.5, iPadOS 14.5 a tvOS 14.5 vázané na souhlas se sledováním napříč aplikacemi a weby třetích stran.[8]
Z toho neplyne, že reklama zmizí. Plyne z toho, že konkrétní cesta sledování je omezena nebo musí mít souhlas. Aplikace může zobrazovat kontextovou reklamu, může měřit vlastní službu, může pracovat s přihlášeným účtem. ATT není zákaz reklamy. Je to pravidlo pro určité sledování napříč aplikacemi a data brokery.
Stejně tak reklamní ID není IMEI, IMSI ani telefonní číslo. IMEI patří k zařízení.[19] IMSI patří k SIM a síti. Telefonní číslo patří k účastnickému vztahu. Reklamní identifikátor je vrstva měření a inzerce. Když se tyto vrstvy smíchají, vznikne poplašná věta, že jedna appka zná „identitu telefonu“. Někdy zná účet. Někdy reklamní ID. Někdy oprávnění. Každý případ se musí rozebrat zvlášť.
Google Play navíc zakazuje používat jiné trvalé identifikátory jako náhradu za reklamní ID pro reklamní účely, pokud uživatel reklamní ID resetoval nebo smazal.[6][21] To je pravidlo ekosystému, ne přírodní zákon. Jeho význam stojí na vymáhání, auditu a chování konkrétních aplikací.
8. App Privacy Report není forenzní obraz
App Privacy Report na iPhonu je silný nástroj pro vlastní inventuru. Ukáže přístupy aplikací k poloze, fotkám, kameře, mikrofonu, kontaktům a domény, s nimiž aplikace komunikují. Apple ho popisuje pro iOS a iPadOS 15.2 a novější; report se týká posledních 7 dní, data jsou šifrovaná na zařízení a sběr začíná až po zapnutí.[7]
Právě tato přesnost je jeho limit. Sedm dní není od zakoupení telefonu. Report není záznam všeho, co aplikace kdy odeslala na server. Vypnutí reportu data smaže.[7] Když tedy uživatel zapne report v pondělí a ve středu nevidí podezřelou aktivitu, může říct jen tolik: v tomto okně a při tomto používání se daná aktivita neukázala.
Není to slabina nástroje. Je to správný popis jeho rozsahu. Forenzní obraz by řešil jiné otázky, jiné oprávnění a jiné postupy. Tento text není návodem k obcházení zámku, PINu nebo šifrování. App Privacy Report patří k inventuře vlastního zařízení. Pomáhá vidět, které aplikace sahají k citlivým místům, ale nenahrazuje žádost vůči provozovateli aplikace ani export účtu.
Co je potřeba testovat
Na iPhonu má smysl report zapnout a používat telefon běžně celý týden. U Androidu je potřeba projít oprávnění aplikací a reklamní ID v nastavení. V obou případech test měří vlastní stopu. Ne cizí zařízení, ne obcházení cizího účtu, ne práci policie.
9. Záloha není telefon
Telefon může být prázdný a účet plný. Může být rozbitý a záloha živá. Může být v kapse a fotografie se mezitím synchronizují do cloudu. Proto je zavádějící ptát se jen na to, co je fyzicky v zařízení.
Google Takeout umožňuje exportovat data z vybraných služeb účtu.[3] Apple nabízí přehledy a nástroje v rámci soukromí a bezpečnosti účtu.[9] Uživatel tak vidí jinou vrstvu než při otevření nastavení telefonu. Může najít data, která už na zařízení nejsou, nebo naopak zjistit, že něco zůstává jen lokálně.
Záloha navíc mění otázku bezpečnosti. Když je obsah chráněn end-to-end, správce služby nemusí mít k dispozici čitelný obsah. Když chráněn není nebo když uživatel používá starší nastavení, může být rozsah jiný. Tento článek nepřidává nová čísla o podílu záloh ani o počtu gigabajtů, protože dosie taková data neobsahuje. To je přesnější než odhad.
Praktická věta zní: pokud mě zajímá telefon, musím se ptát i na účet a zálohu. Pokud mě zajímá účet, nesmím z něj automaticky vyvozovat stav každého zařízení.
Záloha je také časté místo rodinného nedorozumění. Jeden člověk smaže fotografii z telefonu a myslí tím „smazal jsem ji“. Druhý ji najde v tabletu nebo ve webovém rozhraní stejného účtu. Oba mohou mít pravdu podle vrstvy, kterou právě vidí. Proto je přesnější mluvit o smazání v zařízení, v účtu, v koši služby a v záloze zvlášť. GDPR zná právo na výmaz za podmínek, ale i tam žádost míří na správce a konkrétní zpracování, ne na fyzický pocit, že v ruce držíme jeden přístroj.[15][20]
10. Operátor nečte WhatsApp
Operátor vidí síťovou vrstvu. Vede účastnickou smlouvu, vyúčtování, provozní údaje a vymezené lokalizační údaje. Český § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích ukládá poskytovatelům uchovávat provozní a lokalizační údaje po dobu 6 měsíců; zároveň v tomto režimu výslovně nejde o uchovávání obsahu zpráv.[13]
To je podstatný řez. Metadata hovoru, SMS nebo datového připojení nejsou tělo zprávy v chatovací aplikaci. End-to-end šifrování odděluje obsah od sítě, která přenáší pakety. Operátor může poskytovat připojení a přesto nemít klíč k obsahu konverzace ve WhatsAppu.
Z toho neplyne, že metadata jsou nevinná. Kdo, kdy, odkud a jak často komunikuje, může být citlivé i bez textu zprávy. Plyne z toho ale, že věta „operátor čte WhatsApp“ zaměňuje síť a aplikaci. Pokud někdo řeší obsah chatu, musí se ptát aplikace, účtu, zařízení a nastavení šifrování. Pokud řeší provozní stopu, dívá se na síť.
Tato distinkce je důležitá i pro GDPR žádost. Žádost operátorovi podle čl. 15 míří na údaje, které zpracovává operátor jako správce.[15][16] Není to žádost o výpis cizí aplikace.
11. Plošné uchovávání metadat není totéž co povinnost z Unie
Český režim data retention má vlastní právní spor. Nejvyšší soud v tiskové zprávě k rozsudku 30 Cdo 2556/2025 ze dne 8. 1. 2026 uvedl, že česká plošná úprava uchovávání dat o elektronické komunikaci je v rozporu s unijním právem.[14] Komentář Iuridicum Remedium k tomu připomíná, že takové rozhodnutí samo mechanicky nepřepisuje text zákona ani každou praxi operátorů.[22]
To znamená dvě věci najednou. Není přesné říkat, že „Evropská unie vyžaduje plošné uchovávání metadat“. Spor právě míří proti plošnosti. Není ale přesné ani tvrdit, že od tiskové zprávy Nejvyššího soudu neexistuje žádná síťová vrstva uchovávání. K září 2026 dosie pracuje s tím, že text § 97 odst. 3 ZoEK formálně trvá.[13][14][22]
Pro tento článek je důležité hlavně oddělení vrstev. I kdyby se právní režim operátora změnil, neudělá to z App Privacy Report výpis od operátora a z Takeoutu přístup k síti. Změní se jedna vrstva. Ne celý telefon.
12. Takeout je přístup k účtu. Není přístup k celému telefonu
Právo na přístup podle GDPR je silný nástroj, ale ne kouzelný klíč ke všem datům v digitálním životě. Čl. 15 dává subjektu údajů právo získat od správce potvrzení a informace o zpracování; čl. 12 odst. 3 stanoví odpověď bez zbytečného odkladu a zpravidla do 1 měsíce, s možností prodloužení až o 2 měsíce u složitějších nebo početných žádostí.[15]
Správce je konkrétní. Google odpovídá za vybrané služby účtu. Apple za své služby a účet. Operátor za účastnický vztah a provozní údaje. Vývojář aplikace za vlastní zpracování v aplikaci a na serveru. EDPB v pokynech k právu na přístup rozebírá právě vztah mezi subjektem údajů a správcem; nepředpokládá, že existuje jeden univerzální správce „telefonu“.[16]
Takeout je praktický příklad. Google ho popisuje jako způsob, jak stáhnout data z účtu a vybraných služeb.[3] Není to obraz flash paměti telefonu. Není to přístup k datům operátora. Není to záruka, že každá aplikace třetí strany vydá vše stejně.
Dobrá žádost proto nezačíná větou „pošlete mi, co o mně ví mobil“. Začíná mapou správců. Ke komu míří žádost? Jaký účet, smlouva nebo aplikace je předmětem? Jaké období a jaká kategorie údajů se hledá? Přesnost dotazu zvyšuje šanci, že odpověď nebude správná jen formálně.
13. Stažení aplikace neměří, co SDK odesílá
ČSÚ ve VŠIT 2025 uvádí, že alespoň jednu aplikaci si za poslední 3 měsíce stáhlo 57,3 % uživatelů chytrého telefonu; v absolutním vyjádření jde o 4 269,7 tisíce osob, což odpovídá 49,1 % všech osob ve věku 16+ v daném šetření.[1] Číslo je užitečné. Říká, že instalace aplikací je běžná činnost u významné části uživatelů smartphonů v Česku v roce 2025.
Neříká ale, kolik SDK je v průměrné aplikaci. Neříká, kolik oprávnění uživatelé udělili. Neříká, zda aplikace posílala data vývojáři, reklamní síti nebo analytické službě. A neříká, zda šlo o aplikaci z oficiálního obchodu, nebo o sideload.
Právě proto má smysl doporučení NÚKIB číst vedle statistiky. Statistika popisuje rozsah používání. NÚKIB doporučuje opatrnost u aplikací, autorizované obchody, aktualizace a zdrženlivost u oprávnění, která nesouvisejí s účelem aplikace.[10][11][12]
EDPB v pokynech 2/2023 k technické působnosti čl. 5 odst. 3 směrnice ePrivacy připomíná, že pravidlo se netýká jen cookies v prohlížeči, ale obecně přístupu k informacím v koncovém zařízení a jejich ukládání.[17][18] Mobilní aplikace tedy nejsou právní vakuum jen proto, že nejde o webovou cookie lištu.
14. NÚKIB hygiena snižuje vrstvu aplikací. Neresetuje síť
Bezpečnostní hygiena má smysl. Stahovat aplikace z oficiálních obchodů, aktualizovat systém, číst oprávnění, mazat nepoužívané aplikace a dávat pozor na náhle populární služby je rozumné. NÚKIB tato doporučení opakuje v materiálech pro bezpečný pohyb v kyberprostoru i pro cestování.[10][11][12]
Chyba vzniká, když hygienu jedné vrstvy čteme jako výmaz všech vrstev. Odinstalace aplikace může zmenšit riziko jejího dalšího přístupu. Nemusí smazat data už odeslaná vývojáři. Nemění účastnickou smlouvu u operátora. Nemění zákonný režim uchování provozních a lokalizačních údajů podle § 97 odst. 3 ZoEK.[13]
Stejně tak reset reklamního ID sníží kontinuitu reklamního měření v daném režimu. Nezmění IMEI zařízení, SIM v síti ani přihlášení k účtu. Vypnutí jedné historie polohy neznamená, že všechny polohové údaje ve všech službách zmizely.[4][5]
To není důvod rezignovat. Je to důvod pojmenovat, co právě děláme. Hygiena aplikací je práce na vrstvě aplikací. Export účtu je práce na vrstvě účtu. Žádost operátorovi je práce na vrstvě sítě. Každá má vlastní smysl a vlastní mezeru.
Právě tady se pozná dobrá rada od falešné jistoty. Dobrá rada řekne, kterou vrstvu zmenšuje a kterou nechává být. Falešná jistota slíbí, že jeden krok vymaže celý digitální život. To neumí ani odinstalace, ani reset reklamního ID, ani jeden přepínač polohy.
15. Čísla o používání telefonu neměří obsah dat
ČSÚ ve VŠIT 2025 uvádí, že mobilní telefon používalo 99,1 % osob ve věku 16+ v soukromých domácnostech v Česku, tedy 8 610,0 tisíce osob.[1] Chytrý telefon používalo 85,8 % osob 16+, tedy 7 456,3 tisíce osob.[1] Internet na mobilním telefonu používalo 82,7 % osob 16+, tedy 7 185,0 tisíce osob.[1]
Tato čísla mají jasnou sílu i jasný limit. Měří rozšíření zařízení a používání internetu v roce 2025 u vymezené populace. Neměří obsah dat v telefonech. Neměří počet aplikací na průměrném zařízení. Neměří podíl iOS a Androidu v Česku v tabulkách, které dosie četla. Neměří, kolik dat je v záloze.
Věkový řez ukazuje další opatrnost. Ve věku 65–74 let používalo smartphone 67,5 % osob v kohortě a tlačítkový telefon 33,1 % osob v téže kohortě.[1] U osob 75+ dosie uvádí smartphone u 34,8 % v roce 2025, proti 14,5 % v roce 2019.[1] To je růst i menšina zároveň. Bez této výhrady by šlo starší osoby snadno popsat buď jako digitálně vyloučené, nebo jako plně smartphonové. Ani jedno číslo samo nestačí.
Tisková zpráva ČSÚ z 11. 11. 2025 uvádí, že internet denně používalo 81 % osob 16+ ve 2. čtvrtletí 2025 a v kontextu zprávy připomíná, že nejčastějším zařízením je telefon.[2] Ani to ale není měření toho, co telefon ví. Je to měření používání internetu.
16. Inventura vlastních vrstev řekne víc než věta telefon ví všechno
Praktický test nemá učit obcházet cizí zámek, cizí účet ani zákonné postupy. Má pomoct člověku zorientovat se ve vlastní stopě. Bezpečná inventura začíná tam, kde má uživatel právo a přístup: u vlastního účtu, vlastního zařízení a vlastního operátora.
Tři testy vlastní stopy
První test je export účtu. U Googlu jde o Takeout a výběr služeb, které má uživatel ve svém účtu.[3] U Applu jde o přehledy a nastavení soukromí v účtu a zařízení.[9] Výsledek je nutné číst jako vrstvu účtu, ne jako celý telefon.
Druhý test je zařízení. Na iPhonu lze zapnout App Privacy Report a týden používat telefon běžně; výstup ukáže posledních 7 dní po zapnutí reportu.[7] Na Androidu má smysl projít oprávnění aplikací a reklamní ID, včetně možnosti resetu nebo smazání.[6]
Třetí test je síť. Žádost podle čl. 15 GDPR směřuje na vlastního operátora a týká se údajů, které jako správce zpracovává; odpovědní lhůta podle čl. 12 odst. 3 je zpravidla 1 měsíc, s možností prodloužení až o 2 měsíce.[15][16] Není to žádost o cizího účastníka.
Kdyby jeden správce skutečně slil operační systém, obchod, účet, reklamu, síť i zálohu do jednoho souboru dostupného z jedné žádosti, hlavní teze by zeslábla. Dokumentace Googlu, Applu a ZoEK takový jeden soubor nepopisuje.[3][7][13]
17. Skrytým nákladem je jeden přístroj, který čteme jako jeden spis
Chytrý telefon je praktický právě proto, že vrstvy mizí z očí. Jedním klepnutím otevřeme banku, mapy, zprávy, fotky, pracovní chat, obchod, zálohu i navigaci. Uživatelský prožitek spojuje to, co právně a technicky spojeno není.
Z toho vzniká skrytý náklad. Když se něco pokazí, nevíme, kam se ptát. Podezření na aplikaci řešíme u operátora. Polohu v účtu hledáme v přepínači zařízení. Výpis od operátora čteme jako obsah komunikace. Report za posledních 7 dní čteme jako historii od nákupu. A statistiku o rozšíření smartphonů čteme jako statistiku o obsahu dat.
Není třeba tvrdit, že telefon je nevinný. Není třeba tvrdit ani to, že ví všechno. Správná otázka je přesnější a méně pohodlná: která vrstva co ví, podle jakého pravidla, u kterého správce a jak poznáme, co v odpovědi chybí?
Taková otázka je pomalejší než poplašný titulek. Má ale jednu výhodu. Vede k akci, kterou lze skutečně provést: stáhnout vlastní účet, projít oprávnění, zapnout report, resetovat reklamní ID, požádat správce a poznamenat si, co každý krok neřeší.
V okamžiku, kdy držíme telefon v ruce, držíme zařízení. Ve chvíli, kdy se ptáme na data, vstupujeme do sítě účtů, aplikací, reklamních identifikátorů, operátorů a záloh. A tehdy už otázka nezní: „Co všechno o vás ví mobilní telefon?“
Zní: který správce drží kterou stopu — a kterou vrstvu jste právě zapomněli zkontrolovat?
Související texty této řady
- Jak dlouho operátor uchovává údaje o vašem telefonu? — síťová metadata, ne obsah chatu.
- Může policie prohledat váš mobilní telefon? — tři režimy zajištění, obsahu a odposlechu.
- Co je digitální stopa… — telefon je jedna vrstva, ne biografie.