Rubrika: Justice & právo Autor: V Délka čtení: ~27 min Prameny a další četba: 22 položek Témata: AI, právo, advokacie, účetnictví, audit, soudní překlad, regulace SEO / pracovní titulek: Může AI nahradit právníky, účetní nebo překladatele?
Může AI nahradit právníky, účetní nebo překladatele? Otázka zní jednoduše jen do chvíle, než si všimneme, že spojujeme tři různá razítka. Složení americké advokátní zkoušky není zápis do České advokátní komory. Účetní software není výrok auditora. BLEU skóre není tlumočnický úkon před orgánem veřejné moci. A vysoce rizikový systém pro justici není zákaz rešerše v kanceláři. Článek proto nehledá, které z těchto povolání padne první. Hledá, který úkon zákon váže na člověka s oprávněním, a který koncept smí model zrychlit, aniž by nesl podpis.
1. Razítko na překladu rozsudku není BLEU na testovací sadě
Ve třech kancelářích se tentýž den odehraje zdánlivě stejná scéna. Koncipient vloží do nástroje návrh smlouvy a chce rychlejší první verzi. Účetní nechá systém roztřídit doklady a ptá se, zda už může zavřít měsíc. Překladatelská agentura přinese strojový překlad rozsudku s dobrým skóre a nechápe, proč jej soud nevezme jako úkon. Vedle nich kolega ukazuje článek o tom, že GPT-4 prošel Uniform Bar Exam, a jiný připomíná studii, podle níž jsou právní služby mezi odvětvími s vysokou expozicí jazykovým modelům [13][16].
Na první pohled jde o jeden spor: kognitivní profese proti modelu. Ve skutečnosti každý popisuje jiný úkon. Koncipient řeší text. Účetní položky. Agentura podobnost překladu k referenci. Bar exam zkoušku s klíčem. Felten, Raj a Seamans překryv schopností language modelers s popisy amerických odvětví [16].
Proto mohou být všichni částečně správně a společný závěr přesto chybný. Model může být užitečný při návrhu. Může umět rešerši lépe než junior bez praxe. Může přeložit e-mail tak, že mu každý rozumí. Z toho ale neplyne, že získal oprávnění poskytovat právní služby, provádět povinný audit nebo vykonat soudní překladatelský úkon.
Tři licence, tři ceny omylu. Benchmark není podpis.
— Jiný Kontext
2. Textový úkol má jiný režim než právní účinek
Jedna odpověď modelu má nejméně šest vrstev. První je textový úkol: shrnutí, návrh podle šablony, kontrola překlepu, pracovní překlad e-mailu, rozpoznání typu dokladu. Tady může být expozice vysoká. Studie Eloundoua a spoluautorů měří technickou expozici úkolů jazykovým modelům a nástrojům nad nimi. Studie Feltena, Raje a Seamansa řadí legal services mezi americká odvětví s vysokou expozicí language modelers. Ani jedna z nich neměří českou licenci [16][17].
Druhá vrstva je právní účinek. Podání za klienta, výrok auditora nebo úkon soudního překladatele nejsou jen věty. Jsou to projevy vůle a odpovědnosti v režimu, který právo svěřuje určité osobě. Třetí vrstva je licence: zápis, zkouška, slib, komora nebo seznam ministerstva. Čtvrtá je mlčenlivost a datový režim. Pátá je kontrola a cena omylu. Šestá je regulace systémů, pokud nástroj vstupuje do justičního rozhodování státu.
Věta „model to umí napsat“ tedy není odpověď na větu „smí to vykonat“. Může zkrátit první koncept. Může rozšířit varianty. Může ukázat problém, kterého by si člověk všiml později. Není však nositelem oprávnění. A pokud člověk bez oprávnění nabízí výsledek jako vyhrazenou službu, problém nevzniká tím, že text vytvořil model. Vzniká tím, že se z konceptu stal úkon, který zákon svěřil někomu jinému.
Tato hranice se v praxi často ztrácí, protože všechny vrstvy mají stejnou podobu na obrazovce. Návrh smluvní doložky, kontrola citace, odpověď klientovi a hotové podání jsou text. V CMS, v e-mailu i v PDF vypadají jako řádky. Jenže právo je nečte podle fontu. Čte je podle vztahu, účelu a osoby, která je vydává. Interní poznámka může být pracovní materiál. Stejná věta v dopisu klientovi může být rada. Stejná věta v podání může být procesní tvrzení. Model mezi těmito režimy nepozná hranici sám, pokud ji do procesu nevloží člověk.
Proto nestačí zavést pravidlo „AI smí jen pomáhat“. Pomáhat s čím? S první osnovou, s kontrolou duplicity, s překladem přílohy pro orientaci, nebo s konečným závěrem? Organizace potřebuje mapu úkonů. U každého řádku má být jasné, zda výstup zůstává uvnitř kanceláře, zda odchází klientovi, zda vstupuje do účetní závěrky, zda se přikládá k úřednímu úkonu a kdo jej před odesláním schvaluje. Bez takové mapy se model nestává nebezpečným proto, že píše. Nebezpečným se stává proto, že nikdo neví, kdy text přestal být jen konceptem.
3. Nejlepší nástroj je ten, jehož halucinaci unese kontrola, ne podpis
U těchto profesí nestačí ptát se, jak často model odpoví správně. Stejně důležité je, jak vypadá jeho chyba a kdo ji uvidí. Nepovedená věta v interní poznámce je levná. Smyšlená citace v podání je drahá. Chybně přiřazený závazek v účetnictví se může přenést do rozhodnutí vedení. Záměna účastníků v překladu rozsudku není stylistická vada.
| Druh selhání | Jak vypadá | Jak testovat | Co omezí škodu |
|---|---|---|---|
| Halucinovaná citace | Plynulý odstavec, neexistující spis nebo posunutý závěr | Každou rozhodnou citaci ověřit proti primárnímu prameni | Člověk podepisuje podání; autonomní citování není pracovní pravidlo |
| Služba bez oprávnění | Výstup chatu je nabízen jako právní rada, audit nebo soudní překlad | Oddělit koncept, kontrolu a vyhrazený úkon | Zákon o advokacii, KAČR a seznam ministerstva [1][3][7] |
| Únik spisu | Klientský materiál skončí v nevhodném účtu nebo režimu | Zjistit smluvní režim, retenci, anonymizaci a přístup | Mlčenlivost, cvičné texty a řízený nástroj [1][22] |
| BLEU místo účinku | Překlad vypadá podobně referenci, ale nesplní úkon | Lidská kontrola významu, jmen a právních následků | Zapsaný tlumočník nebo překladatel u úkonu [6][14][15] |
| Záměna účetní a auditor | AI závěrka je čtena jako auditorský výrok | Rozlišit vedení účetnictví a povinný audit | Odpovědnost jednotky a výrok auditora [2][3] |
Nejlepší systém proto není ten, který v ukázce mluví nejjistěji. Je to systém, jehož selhání má místo v procesu. Kdo kontroluje pramen. Kdo rozhoduje o zveřejnění. Kdo nese podpis. A kde se práce zastaví, pokud se rozhodný údaj nedá ověřit.
Kontrola také musí mít cenu v kalendáři. Pokud advokát ušetří deset minut na návrhu odstavce a potom stráví dvacet minut ověřováním nejasné citace, systém může být pořád užitečný jako brainstorming. Není však levnější pro rozhodný výstup. Pokud účetní dostane rychle roztříděné doklady, ale musí ručně znovu projít všechny položky, které měly být automatizací vyřešeny, úspora se přesune do jiné kolonky. Pokud překladatel dostane plynulou verzi rozsudku, ale musí v každé druhé větě ověřovat účastníky a negaci, nástroj pomohl s hrubým materiálem, nikoli s odpovědností.
To není argument proti používání modelů. Je to argument proti nákupu podle ukázky. Pilot má měřit cenu přijatého výsledku, ne cenu jedné odpovědi. Přijatý výsledek znamená, že byl ověřen, že se vejde do oprávnění a že za něj někdo může stát. U regulovaných profesí je tato poslední podmínka tvrdší než u marketingového textu. Právě proto se schopnost modelu nesmí vydávat za podpis.
4. Advokát není někdo, kdo píše text o právu
Zákon o advokacii nemluví o hezkém právním textu. Mluví o poskytování právních služeb. § 2 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb. stanoví, že poskytovat právní služby na území České republiky mohou jen osoby uvedené zákonem. § 16 ukládá advokátovi chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. § 21 řeší mlčenlivost, včetně toho, že povinnost trvá i po vyškrtnutí ze seznamu a vztahuje se také na další osoby podle zákonného režimu [1].
To neznamená, že advokát nesmí použít model. Znamená to, že model není advokát. Koncept od modelu může být pracovní pomůcka podobně jako vyhledávání, vzor, komentář nebo interní šablona. Právní službou se stává až výsledek poskytovaný klientovi v určitém vztahu a pod určitou odpovědností. Když jej poskytuje advokát, odpovídá advokát. Když jej jako právní službu nabízí někdo bez oprávnění, nejde o debatu o schopnosti modelu. Jde o debatu o zákazu neoprávněného poskytování právních služeb.
NSS v rozhodnutí 6 Ads 30/2012-47 pracuje s mlčenlivostí jako s ochranou klienta a institutu advokacie, ne jako s technickou volbou nástroje [22]. To je podstatné. AI může změnit pracovní postup v kanceláři. Nemění však adresáta stavovské odpovědnosti.
5. 13 319 zápisů u ČAK je stav licence, ne poptávka po konceptech
Advokátní deník s odkazem na statistiky Komory uvádí ke konci roku 2025 celkem 13 319 advokátů, z toho 528 nově zapsaných v daném roce. U advokátních koncipientů uvádí 2 601 osob a 122 nově zapsaných. U advokátů do 30 let uvádí 545 osob v roce 2025 proti 763 v roce 2017, tedy pokles o 28,6 procenta [18].
Ta čísla jsou užitečná, ale mají úzký význam. Měří stav a věkovou strukturu zápisu u ČAK. Neměří poptávku po právních konceptech. Neměří, kolik rešerší zrychlil model. Neměří ani to, zda klienti přestali chodit za advokáty. Pokud v nich vidíme stárnutí a změnu vstupu do profese, čteme stavovský jmenovatel. Pokud z nich uděláme důkaz, že AI nahrazuje advokáty, přidáváme příčinu, kterou zdroj neuvádí.
Právě tady se článek liší od obecné mapy povolání. Neptá se, zda je advokát bezpečné zaměstnání. Ptá se, co znamená licence. Stav 13 319 advokátů není argument, že práce je navždy stejná. Je to připomínka, že právní účinek služby není totéž co schopnost napsat odstavec o právu.
6. Složení Uniform Bar Exam není zápis do České advokátní komory
Katz, Bommarito, Gao a Arredondo uvádějí, že GPT-4 v jejich práci dosáhl na Uniform Bar Exam přibližně 297 bodů v zero-shot režimu. U písemných částí MEE a MPT autoři uvádějí průměr 4,2 z 6,0. Jde o práci publikovanou k předběžné verzi GPT-4 a o americký zkouškový kontext [13].
To je významný signál schopnosti. Model dokázal řešit standardizovanou právní zkoušku lépe, než by ještě nedávno mnozí čekali. Z toho ale neplyne, že může zastupovat klienta, převzít spis, zachovat mlčenlivost, vyhodnotit české procesní důsledky nebo složit českou advokátní zkoušku. UBE je zkouška s klíčem, esejemi a metodikou hodnocení. Český výkon advokacie je právní vztah s klientem, stavovskou disciplínou a odpovědností.
Zkouškové výsledky jsou dobré pro jednu věc: rozbíjejí pohodlnou představu, že modely jsou jen hračky na formulace. Nejsou dobré pro jinou věc: nesmějí se číst jako licence. Otázka proto nezní, zda model dovede odpovědět na právní otázku v testu. Zní, kdo smí odpověď vydat jako službu, kdo ji ověřil a kdo ponese cenu, pokud je špatná.
7. Halucinace citace není špatný styl
Dahl, Magesh, Suzgun a Ho zkoumali právní konfabulace u veřejných jazykových modelů na otázkách k náhodně vybraným americkým federálním rozhodnutím. Uvádějí, že GPT-4 halucinoval v 58 procentech odpovědí a Llama 2 v 88 procentech. Populací byly mimo jiné US District Courts, US Courts of Appeals a Supreme Court of the United States; měřil se nesoulad s metadaty a obsahem case law. Nejde o české právo a nejde o verdikt nad každým dnešním modelem v každém režimu [11][12].
Výhrada je důležitá. Tato čísla se nemají přenést 1:1 na českou Sbírku rozhodnutí. Modely bývají lepší u novějších a významnějších věcí. Firemní nástroj s řízenou databází může mít jiný profil než veřejný chat. Studie přesto ukazuje něco podstatného: plynulý právní odstavec může selhat tam, kde je chyba nejdražší. Ne ve stylu, ale v opěře.
Jak testovat citaci
Každá rozhodná citace musí jít proti primárnímu prameni. U cvičného nebo anonymizovaného textu zkontrolujte jméno soudu, spisovou značku, výrok, právní větu a rozsah závěru. Pokud model uvede pravý zdroj, ještě není hotovo. Je třeba ověřit, že konkrétní pasáž skutečně podporuje konkrétní větu. Plynulost není důkaz. Je to jen forma.
8. Mlčenlivost se na veřejný chat nepřenáší
Advokátní mlčenlivost není přepínač v menu. Je to zákonná povinnost konkrétní osoby a okruhu dalších osob v určitém právním režimu. § 21 zákona o advokacii chrání skutečnosti, o nichž se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Povinnost trvá i po vyškrtnutí ze seznamu. Zákon ji neváže na to, zda byl text napsán člověkem, nebo zpracován nástrojem [1].
Vložení klientského spisu do veřejného chatu je proto jiná otázka než použití modelu pro cvičný koncept. Neřešíme jen, zda model odpoví správně. Řešíme, kdo je správcem a zpracovatelem dat, jaká platí retence, kdo má k interakcím přístup, zda se obsah používá k dalšímu zlepšování služby a jak se vede audit. On-premise nástroj nebo smluvní podnikový režim může mít jiný profil. Ani tehdy se však model nestává nositelem mlčenlivosti v kárném smyslu.
Před vložením spisu do modelu
Je účet osobní, veřejný, nebo smluvní? Je text anonymizovaný, nebo jde o živý spis? Kdo schválil datový tok? Lze výstup a vstup vymazat podle smluvních pravidel? A kdo odpovídá, pokud se rozhodná skutečnost dostane mimo povolený okruh? Teprve po těchto otázkách dává smysl mluvit o produktivitě.
9. Účetní není auditor
Účetnictví se v běžné debatě často slévá s auditem. Právně jde o jiné vrstvy. Zákon č. 563/1991 Sb. ukládá účetní jednotce vést účetnictví tak, aby účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz. § 5 zároveň stanoví, že pověření jiné osoby vedením účetnictví nezbavuje účetní jednotku odpovědnosti za vedení účetnictví [2].
Zákon č. 93/2009 Sb. o auditorech řeší jiný úkon. Povinný audit může provádět auditor nebo auditorská společnost s oprávněním podle zákona. Výrok auditora není totéž co dobře vedená tabulka. Je to regulovaný závěr osoby, která splňuje zákonné podmínky a podléhá pravidlům profese [3][4].
AI může v účetnictví pomáhat. Může navrhnout zaúčtování dokladu, rozpoznat opakující se chybu, připravit kontrolní seznam nebo vysvětlit rozdíl mezi účtem a položkou. To neznamená, že účetní jednotka přišla o odpovědnost. A už vůbec to neznamená, že vznikl auditorský výrok. Software může urychlit podklady. Povinný audit je jiný právní akt.
Tady je důležité nepřeskočit slovo „jednotka“. Odpovědnost za účetnictví není jen osobní nálepka účetní v kanceláři. Zákon ji váže na účetní jednotku a současně připouští, že zpracování může pověřit jinou osobu. Pověření však podle § 5 neodstraňuje odpovědnost za vedení účetnictví [2]. Když tedy firma přidá AI mezi doklad a závěrku, nezmizí povinnost vědět, co se stalo. Jen přibude další zpracovatelská vrstva.
Rozdíl proti auditu je ještě ostřejší. Audit neznamená, že někdo „podruhé spočítal tabulku“. Auditor vyjadřuje výrok podle zákonného režimu a profesních pravidel. AI může pomoct s analytikou, výběrem vzorku, hledáním anomálie nebo formulací pracovní poznámky. Nemůže se stát osobou s auditorským oprávněním. Pokud se v organizaci tyto vrstvy smíchají, vznikne falešný pocit jistoty: systém něco zkontroloval, tedy je to audit. Není to audit. Je to kontrolní nástroj před auditem nebo vedle něj.
10. 1 019 auditorů je licence k povinnému auditu, ne počet účetních v ekonomice
Komora auditorů ČR ve svých materiálech uvádí ke konci roku 2025 celkem 1 019 statutárních auditorů. Pro srovnání uvádí 1 374 auditorů v roce 2014 a 1 133 v roce 2020. U auditorů jako OSVČ uvádí 327 osob ke konci roku 2025 a maximum 647 v roce 2003. Text Komory mluví o klesajícím počtu auditorů, stárnutí a potřebě propagace profese [5].
Tady je snadné udělat špatný titulek. Počet auditorů klesá, AI roste, tedy AI nahrazuje auditory. Zdroj to neříká. Ukazuje stav a vývoj stavovské populace. Neodděluje demografii, atraktivitu profese, náročnost zkoušky, trh práce, odměňování a technologickou substituci. A už vůbec neměří počet účetních v ekonomice.
Význam čísla je užší a přesnější. 1 019 statutárních auditorů je počet osob s licencí k určitému regulovanému výkonu k určitému datu. Pokud firma použije AI ke kontrole dokladů, nemění se tím definice povinného auditu. Pokud se auditor opře o analytický nástroj, nezmizí jeho výrok. Úspora práce může být reálná. Licence se z ní nestává.
Pro vedení firmy z toho plyne prosté pravidlo. Nástroj lze hodnotit podle rychlosti jen u úkolu, který opravdu předáváme nástroji. U licencovaného výroku je třeba hodnotit i dokumentaci kontroly. Auditor nebo účetní jednotka potřebují vědět, proč systém položku navrhl, odkud vzal vstup a zda člověk viděl výjimku. Jinak automatizace nevytvoří jistotu. Vytvoří jen rychlejší cestu k nejasnému závěru.
11. Překladatel na trhu není soudní překladatel
Překlad je druhá oblast, kde se věta „model to umí“ plete s větou „úřad to přijme“. Volný trh překladů zahrnuje e-maily, marketing, technickou dokumentaci, titulky i interní poznámky. Tam může strojový překlad snížit cenu a zrychlit práci. Některé výstupy stačí jen orientačně. Jiné potřebují revizi. To je trh kvality a odpovědnosti podle smlouvy.
Soudní tlumočnická a překladatelská činnost je jiný režim. Zákon č. 354/2019 Sb. váže činnost před orgány veřejné moci a úkony stanovené zákonem na zápis do seznamu soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Ministerstvo spravedlnosti k zápisům uvádí požadavky na jazyk, odbornou způsobilost a další podmínky. Součástí režimu je odborná péče, nestrannost a slib [6][7].
Model může připravit pracovní překlad pro porozumění. Může být přednástrojem pro člověka. Nemůže sám složit slib ani nést nestrannost. Pokud je úkon určen soudu, notáři nebo jinému orgánu veřejné moci v režimu zákona, není rozhodující, zda výstup vypadá dobře. Rozhodující je, kdo jej jako úkon vykonal.
Stejně jako u advokacie nejde o odpor k technologii. Soudní překladatel může používat slovníky, databáze, paměti, korpusy i strojový návrh. Rozhodující je, že výsledek nepředává stroj. Předává jej zapsaná osoba, která rozumí tomu, proč je v konkrétní větě nebezpečná záměna „may“ a „shall“, proč jméno účastníka není kosmetika a proč datum nebo záporná částice mohou změnit procesní význam. Model může navrhnout plynulou češtinu. Nestrannost a odbornou péči však nelze vyčíst z plynulosti.
12. BLEU není právní účinek
BLEU vzniklo jako automatická metrika strojového překladu. Papineni a spoluautoři v roce 2002 popsali metodu založenou na n-gramové shodě kandidátního překladu s referenčními překlady. Je to užitečný technický ukazatel pro určité srovnání systémů. Neměří ale, zda překlad obstojí jako právní úkon [14].
Callison-Burch, Osborne a Koehn už v roce 2006 upozornili, že vyšší BLEU není nutnou ani postačující podmínkou lepšího lidského hodnocení kvality, zvlášť při srovnávání systémů s odlišnými strategiemi. Překlad může být blízko referenci po částech a přesto změnit rozhodný význam. Může zachovat mnoho slov a zaměnit účastníka. Může dobře znít a posunout právní vztah [15].
Soudní překlad toto riziko neumí vyřešit číslem. Úkon není jen textová podobnost. Je to význam, nestrannost, odpovědnost a identifikovatelný nositel oprávnění. Proto je věta „stroj má vysoké BLEU“ podobná větě „student napsal test dobře“. Může být relevantní pro schopnost. Není to razítko.
13. High-risk justice není zákaz rešeršního nástroje v kanceláři
Nařízení (EU) 2024/1689 řadí v příloze III mezi vysoce rizikové mimo jiné systémy AI určené justičnímu orgánu nebo obdobnému orgánu alternativního řešení sporů, aby jim pomáhaly při výkladu faktů a práva a při aplikaci práva na konkrétní skutkový stav. To je důležitá hranice. Míří na systém pro orgán rozhodování, ne automaticky na každý soukromý chatbot advokáta [8][9][10].
Z toho neplyne, že kancelářská rešerše je bez pravidel. Advokát pořád nese mlčenlivost, povinnost chránit klienta a odpovědnost za výstup. Pokud nástroj pomáhá připravit podání, člověk nesmí klamat soud vymyšlenou citací. Pokud pracuje s osobními údaji nebo obchodním tajemstvím, musí mít právní a smluvní režim. AI Act však není jednoduchá cedule „právníci nesmí používat AI“.
Stejně opatrně je třeba číst přílohu III bod 4 k zaměstnání. Týká se náboru, výběru, hodnocení, výpovědi nebo přidělování úkolů podle určitých znaků v pracovním kontextu. Není to kapitola o zániku účetních. Regulace použití systému není prognóza povolání.
14. Kárný řád a slib nestrannosti se na model nepřenášejí
Tři profese spojuje jednoduchý princip: právo adresuje odpovědnost člověku nebo právnické osobě v určitém režimu. Advokát má povinnost chránit zájmy klienta a zachovat mlčenlivost. Auditor skládá slib a podléhá pravidlům Komory auditorů. Soudní tlumočník a překladatel vykonává úkon se závazkem odborné péče a nestrannosti [1][3][6].
Model může vstoupit do pracovního řetězce, ale nepřevzít jeho konec. Pokud advokát podepíše podání s vymyšleným zdrojem, nebude se klient stěžovat modelu. Pokud auditor použije analytický nástroj a přehlédne chybu v důkazních informacích, výrok zůstává jeho. Pokud zapsaný překladatel nechá stroj převést text a bez kontroly potvrdí chybný význam, úkon je pořád jeho.
Toto není nostalgie po ruční práci. Je to konstrukce odpovědnosti. Regulované profese nevznikly proto, že by člověk psal větu pomaleji než stroj. Vznikly proto, že někdo musí být identifikovatelný, způsobilý, kontrolovatelný a postižitelný. Model může zvýšit výkon uprostřed procesu. Nemůže se stát adresátem kárného řízení.
15. Tři ceny omylu se nesčítají do jednoho rizika povolání
Právní rada, účetní závěrka a soudní překlad mohou na obrazovce vypadat podobně. Všechny jsou text nebo tabulka. Všechny mohou vzniknout po promptu. Všechny mohou být plynulé. Jenže jejich omyl se platí jinak.
U advokacie je drahá chyba často opora: neexistující judikát, přehlédnutá lhůta, špatná procesní strategie, porušení mlčenlivosti. U účetnictví může chyba vypadat jako malá položka, která se přenese do věrného a poctivého obrazu, ale odpovědnost účetní jednotky nezmizí tím, že zpracovatele pověřila ona sama [2]. U soudního překladu může jít o jméno, datum, zápornou částici nebo vztah mezi účastníky. Vysoká podobnost vět nezaručuje právní použitelnost.
Tři testy licence
Advokacie: je to interní koncept, nebo poskytování právních služeb? Audit: je to zpracování a kontrola dat, nebo výrok auditora? Překlad: je to pracovní převod textu, nebo úkon před orgánem veřejné moci? Pokud odpověď spadne do třetí části, neřešíme už jen schopnost modelu. Řešíme, kdo smí jednat.
16. Tři sloupce na cvičném textu řeknou víc než titulek o náhradě
Praktický test se dá udělat bez živého spisu a bez pokusu obejít licenci. Vezměte cvičný právní text, veřejný předpis, anonymizovaný doklad nebo starý překlad, u něhož máte správné řešení. Rozdělte práci do tří sloupců. První je koncept. Druhý je kontrola proti prameni. Třetí je úkon vázaný na oprávnění.
V advokacii může model navrhnout strukturu dopisu, ale člověk musí ověřit právní oporu a rozhodnout, zda jde o službu klientovi. V účetnictví může systém navrhnout zařazení položky, ale účetní jednotka se nezbaví odpovědnosti a povinný audit nevznikne. U překladu může stroj dodat pracovní verzi, ale soudní překlad vyžaduje zapsanou osobu v příslušném režimu [1][2][6].
Co je potřeba testovat
Testujte anonymizovaný vstup, veřejný pramen a hranici oprávnění. Sledujte, kde model šetří čas a kde vytváří novou kontrolní práci. Pokud se úspora v konceptu ztratí v ověřování citací, není to selhání celé technologie. Je to přesnější cena výsledku. A pokud třetí sloupec nelze předat modelu, titulek o náhradě povolání říká víc o titulku než o právu.
17. Novela bez nositele oprávnění by tezi zlomila. Zatím tu není
Každá dobrá teze má hranici. Tuto by oslabila novela, která by umožnila vymezené právní služby, povinný audit nebo soudní překlad vykonat systémem bez nositele oprávnění. Oslabila by ji také česká empirická řada ukazující, že modely používané v kancelářích zvládají právní citace bez expertní kontroly na úrovni srovnatelné s odpovědnou lidskou rešerší. Nebo data ČAK, KAČR a ministerstva, podle nichž by pokles stavů po kontrole demografie a odměňování vycházel ze substituce AI.
Takové podklady dosie nemá. Proto se to nemá říkat jako fakt. Má se říci užší věc: textové úkoly jsou vystavené, právní účinek je regulovaný a odpovědnost zůstává u nositele. To je méně efektní než věta „AI nahradí právníky“. Je to však přesnější.
Přesnost v této debatě nebrzdí adopci. Naopak ji umožňuje. Advokát může model používat tam, kde ví, co kontroluje. Účetní jednotka může automatizovat rutinu, pokud neztratí odpovědnost. Překladatel může využít strojovou verzi, pokud nepředstírá, že metrika nahradila slib.
Hranice teze je praktická i pro dodavatele. Pokud prodává nástroj advokátům, nemá slibovat náhradu advokacie. Má ukázat, jak nástroj pracuje s prameny, jak omezuje únik dat, jak zaznamenává použité zdroje a jak předá kontrolu člověku. Pokud prodává účetní automatizaci, má říci, kde končí návrh zaúčtování a kde začíná odpovědnost účetní jednotky. Pokud prodává překlad pro úřad, musí rozlišit pracovní překlad od soudního úkonu. Přesná hranice není marketingově slabší. Je to ochrana před tím, aby se dobrý nástroj prodal jako špatná právní fikce.
18. Otázka nezní, které z těchto povolání padne. Zní, který úkon zákon váže na člověka
AI mění práci s textem, pramenem a rutinní kontrolou. U právníků, účetních a překladatelů to může být významné právě proto, že jejich práce obsahuje mnoho jazyka. Jenže jazyk není celý právní režim. Schopnost modelu a licence nejsou jedna veličina.
Benchmark není podpis. Uniform Bar Exam není zápis do ČAK. BLEU není soudní překlad. Software pro účtenky není auditorský výrok. A high-risk justiční systém není totéž co soukromý nástroj pro přípravu rešerše. Jakmile tyto věci oddělíme, zmizí jednoduchý spor, zda AI „nahradí“ tři povolání. Zůstane praktičtější mapa: které úkoly lze zrychlit, které výstupy je nutné ověřit a které úkony smí udělat jen osoba s oprávněním.
Model může napsat koncept. Podpis, mlčenlivost a kárná odpovědnost zůstávají na člověku, který má oprávnění.
— Jiný Kontext
Správná otázka tedy nezní: může AI nahradit právníky, účetní nebo překladatele? Zní: u kterého ze tří úkonů, právní služby, povinného auditu a soudního překladu, zákon stále vyžaduje nositele oprávnění, a kde model smí zrychlit jen koncept, který stejně musí zkontrolovat člověk s razítkem?
Související texty této řady
- Která povolání nahradí AI… — expozice úkolu ≠ licence.
- Může AI nahradit programátory? — jiná regulace, stejná distinkce schopnost vs. podpis.