Spadne most. Pacient zemře po banální operaci. Zavedená firma zkrachuje a stovky lidí přijdou o práci. Na zledovatělé křižovatce dojde k tragické dopravní nehodě.
V každé z těchto situací se ve veřejném prostoru, na sociálních sítích i u rodinných stolů okamžitě ozve stejná, téměř reflexivní otázka: „Kdo za to může?“
Tato otázka nepřichází náhodou. Je rychlá, úderná, emočně sytá a přináší okamžitou úlevu. Ale všimněte si, jak dramaticky předbíhá jinou, mnohem podstatnější a zároveň nepoměrně namáhavější otázku: „Co všechno se muselo v čase a prostoru propojit, aby k něčemu takovému vůbec mohlo dojít?“
1. Potřebujeme jméno
Když se stane neštěstí nebo krize, v lidské psychice se rozevře hluboká propast nejistoty. Svět, který jsme ještě před chvílí považovali za bezpečný, předvídatelný a spravedlivý, náhle ukáže svou chaotickou tvář. A lidský mozek má vůči chaosu téměř nulovou toleranci.
Potřebujeme ukázat prstem. Potřebujeme konkrétní tvář, jméno, funkci, profesní selhání nebo morální vadu. Jakmile máme viníka, svět se vrací do zdánlivého pořádku: problém není ve složitosti mostních konstrukcí a třicetileté byrokratické setrvačnosti. Problém je v „tom líném inspektorovi“. Jakmile ho propustíme, máme pocit, že jsme svět opravili.
- Základní atribuční chyba (Fundamental Attribution Error): Cizí selhání vysvětlujeme jejich charakterem, vlastní selhání omlouváme vnějšími okolnostmi.
- Zkreslení zpětného pohledu (Hindsight Bias): Po události máme pocit, že výsledek byl naprosto předvídatelný („vždyť to bylo jasné!“).
- Hypotéza spravedlivého světa (Just-World Hypothesis): Podvědomé přesvědčení, že dobrým lidem se dějí dobré věci a špatným špatné.
- Konfirmační zkreslení (Confirmation Bias): Jakmile určíme viníka, vyhledáváme pouze střípky, které teorii potvrzují.
2. Viník není totéž co příčina
Zde leží nejzásadnější rozdíl, který moderní společnost potřebuje pochopit: rozdíl mezi morální/právní odpovědností a kauzální analýzou reality.
„Když člověka prohlásíme za jedinou příčinu systémového selhání, netrestáme jen jeho. Odsuzujeme systém k tomu, aby stejnou tragédii zopakoval.“
— James Reason, Human Error & System Safety3. Závěrečná pointa
Největší problém nespočívá v tom, že hledáme odpovědnost. Skutečný problém nastává ve chvíli, kdy nalezení odpovědného člověka považujeme za konec hledání příčin.
— Jiný KontextZdroje k dalšímu čtení
- Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. Farrar, Straus and Giroux.
- Reason, J. (1990). Human Error. Cambridge University Press.
- Kruglanski, A. W. (2004). The Psychology of Closed Mindedness. Psychology Press.
- Dekker, S. (2014). The Field Guide to Understanding "Human Error". Ashgate Publishing.
Komentáře
Máte názor nebo doplňující zdroj? Přidejte komentář.
Pouze v tomto zařízení: komentáře se neodesílají na server a uvidíte je jen v tomto prohlížeči.
Zatím bez komentářů. Buďte první.
Lokální ukládání komentářů je v tomto prohlížeči omezené.