Rubrika: Justice & právo | Technologie & AI Autor: V Délka čtení: ~27 min Prameny a další četba: 22 položek Témata: mobilní telefon, trestní řízení, odposlech, data, šifrování, soukromí SEO / pracovní titulek: Může policie prohledat váš mobilní telefon?
Může policie prohledat váš mobilní telefon? Otázka zní jednoduše jen do chvíle, než si všimneme, že neporovnáváme jednu věc. Zajištění přístroje může být zákonné a čtení paměti přesto vyžadovat jiný klíč. Zpráva už v telefonu není zpráva, která na něj dojde zítra. Soudní povolení k ohledání obsahu není technická schopnost zařízení otevřít. A cloud viditelný z telefonu bez dalšího zámku není celý cloudový účet. Následující text proto neklade otázku, jak telefon odemknout. Ptá se, který ze tří režimů právě běží, a zda má svůj soudní filtr.
1. Telefon na stole po odnětí věci není odposlech. Ani volný obsah paměti.
Na stole leží telefon. Policejní orgán jej převzal po výzvě k vydání věci, nebo jej odňal, nebo jej našel při prohlídce. Státní zástupce v přípravném řízení zvažuje, zda je třeba jít k soudci. Obhájce se neptá jen na to, kdo telefon drží. Ptá se, co s ním stát udělal potom. Soudce od 1. ledna 2026 posuzuje písemné povolení k ohledání obsahu zabezpečeného přenosného komunikačního zařízení. Znalec může dostat úkol pořídit kopii. Operátor u této scény nesedí. Ten patří k jiné otázce.
Na první pohled je to spor o větu „policie mi prohledala mobil“. Ve skutečnosti každý popisuje jiný právní klíč. Jeden klíč otevře dispozici s věcí: vydání, odnětí, prohlídka. Druhý klíč otevře už uložený obsah zabezpečeného přenosného zařízení. Třetí klíč se týká budoucí komunikace, která teprve prochází sítí. Společné slovo prohledání všechny tři klíče maže.
Proto mohou být všichni částečně správně a společná věta přesto zavádět. Policie mohla telefon zajistit zákonně, ale to samo neříká, zda směla číst jeho obsah. Soud mohl povolit ohledání obsahu, ale to samo neříká, zda přístroj půjde fakticky přečíst. Telefon mohl přijmout zprávu po zajištění, ale to není totéž jako zpráva, která v něm už byla. A operátor může mít provozní údaje, ale zajištěný přístroj není síť.
Tento článek proto není technickým návodem k práci se zámkem telefonu, biometrií ani šifrováním. Neříká, jak data skrýt. Popisuje jen režimy, v nichž stát s přístrojem, obsahem a komunikací zachází. To je užitečnější otázka. Neptá se, zda „mobil smí“. Ptá se, který úkon proběhl a jaký filtr k němu patří.
Zajištění telefonu není odposlech. Data v paměti nejsou budoucí hovor.
— Jiný Kontext
2. Přístup k mobilu má nejméně šest vrstev
Když se v trestním řízení objeví telefon, nevzniká jedna jednoduchá situace. Vzniká řetězec. Každý článek má jiný účel, jinou hranici a jiný druh chyby.
První vrstva je věc v dispozici státu. Telefon se může stát důkazním prostředkem vydáním věci, odnětím věci, zajištěním při domovní nebo osobní prohlídce, případně nálezem při ohledání. Trestní řád v § 78 a § 79 upravuje vydání a odnětí věci; po novele je významná i možnost pořídit kopii dat místo samotného nosiče [1][13]. To je základ. Bez něj se těžko staví další krok.
Druhá vrstva je už uložený obsah. Do konce roku 2025 se tento problém v praxi vykládal hlavně přes rozdíl mezi nosičem a odposlechem. Stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství vycházela z toho, že ke zjištění obsahu už uloženého v zajištěném zařízení nebyl třeba příkaz podle § 88 [5][6]. Od 1. ledna 2026 má u zabezpečených přenosných zařízení umožňujících oboustrannou komunikaci vlastní režim § 113a [7][12].
Třetí vrstva je budoucí komunikace. Hovor, zpráva nebo jiný provoz, který dojde až po zajištění, není jen obsah věci ležící na stole. Je to provoz na cestě. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. prosince 2000, sp. zn. 7 Tz 9/2000, oddělil doručené SMS od SMS, které došly až později [3][4]. Tento řez novela § 113a neruší. U budoucí komunikace zůstává ve hře § 88.
Čtvrtá vrstva je ústavní strop. Čl. 13 Listiny chrání tajemství zpráv podávaných telefonem [11]. Ústavní soud už u starší telefonie řekl, že ochrana nedopadá jen na obsah hovoru, ale i na volaná čísla, čas, trvání a základnové stanice [8][9]. Smartphone k tomu přidává fotografie, chaty, polohu, poznámky, zdravotní aplikace, platební stopy a pracovní účty. Intenzita zásahu je větší.
Pátá vrstva je šifrování jako fakt. Zákon vyšetřování nezakazuje proto, že je zařízení zašifrované. Ani nenařizuje úspěch. Výsledek může být prostý: povolení existuje, ale data nejsou čitelná. To je důkazní mezera. Není to technický manuál.
Šestá vrstva je znalec. Novela počítá s tím, že pokud je znalec přibrán k datům podle § 113a odst. 1, postupuje se obdobně podle § 113a [7]. Kopírování bez seznámení s obsahem a samotné seznámení s obsahem nejsou totéž. I tady je důležité vědět, ve které vrstvě se právě nacházíme.
3. Nejlepší režim je ten, jehož klíč umíte pojmenovat
U telefonu v trestním řízení bývá největším rizikem procesní zkratka. Ne technická složitost. Ta je skutečná, ale právně se ptáme jinak. Kdo udělal jaký úkon? V jakém okamžiku? S jakým povolením? A vůči jakému obsahu?
| Druh selhání | Jak vypadá | Jak jej testovat | Co omezuje škodu |
|---|---|---|---|
| Záměna tří klíčů | „Prohledání mobilu“ slučuje věc, paměť a budoucí provoz | Pojmenovat § 78/79, § 113a a § 88 zvlášť | Obhájce se ptá na úkon a filtr |
| Uložené jako budoucí | Později doručená zpráva se čte jako obsah věci | Oddělit okamžik zajištění od doručení | Na pozdější provoz patří § 88 |
| Povolení jako otevření | Soudní razítko se zamění za faktickou čitelnost | Oddělit oprávnění od možnosti přečíst data | Šifra je důkazní mez, ne návod |
| Výjimka jako licence | Výjimka z § 113a se čte jako volný cloud | Číst rozsah výjimky a limit dalšího zabezpečení | Výjimka není nekonečný účet |
| Telefon jako operátor | Metadata sítě se hledají v přístroji jako v síti | Oddělit § 88a od obsahu zařízení | Zajištěný telefon není operátor |
Interpretační schéma: Stejný telefon může být věcí, nosičem už uložených dat i koncovým bodem budoucí komunikace. Právní režim se neurčuje podle značky telefonu, ale podle úkonu, času a obsahu.
Z toho neplyne, že každý procesní omyl automaticky znamená nezákonnost všeho ostatního. Plyne z toho, že bez přesného popisu nelze zákonnost vůbec hodnotit. Věta „policie měla telefon“ je začátek. Věta „policie četla data v zabezpečeném přenosném zařízení po 1. lednu 2026 bez režimu § 113a“ je už právní problém.
4. Zajištění věci není čtení dat. Čtení dat není odposlech budoucí komunikace.
Trestní řád pracuje s věcí. Osoba může být vyzvána k jejímu vydání. V určitých situacích může být věc odňata. Při prohlídce může být zajištěna. To je starý procesní jazyk. Telefon do něj zapadá jako hmotný předmět, který může mít důkazní význam [1][13].
Jenže telefon není jen předmět. Je to nosič dat a brána k dalším službám. Proto nestačí říci, že věc byla zajištěna. Zajištění odpovídá na otázku, proč je přístroj v rukou státu. Neodpovídá samo na otázku, zda se orgán směl seznamovat s obsahem zabezpečeného zařízení. Právě tento druhý krok od 1. ledna 2026 výslovně upravuje § 113a [7][12].
Třetí krok je jiný ještě jednou. Odposlech podle § 88 není čtení toho, co už je na nosiči. Míří na telekomunikační provoz. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu má vlastní podmínky, vlastní časový rámec a vlastní následné zacházení se záznamem [2].
To je jádro celé věci. Jeden úkon může legálně předcházet druhému, ale nemůže jej nahradit. Zákonné odnětí telefonu není bianco šek na čtení zabezpečeného obsahu. Povolení k ohledání obsahu není povolením sledovat, co bude chodit zítra. A odposlech budoucí komunikace není důkaz, že dříve uložená data byla čtena správným režimem.
5. Data už uložená nejsou zprávy, které dojdou po zajištění
Rozlišení mezi uloženým a budoucím není nová citlivost chytrých telefonů. V české debatě se objevilo už u SMS. Nejvyšší soud v usnesení 7 Tz 9/2000, datovaném 15. prosince 2000, řešil rozdíl mezi zprávami doručenými do zajištěného telefonu a zprávami, které došly až po zajištění [3][4]. První byly na nosiči. Druhé byly telekomunikační provoz, který teprve probíhal.
Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství poř. č. 4/2005 na tento řez navázalo u mobilního telefonu [5]. Stanovisko 1/2015 jej rozšířilo na další nosiče a aplikace [6]. Podstatná věta zůstává: pozdější doručení není totéž co uložená paměť. Jde o jiný okamžik a jiný režim.
Od 1. ledna 2026 se mění režim už uloženého obsahu u zvláštní skupiny zařízení. U zabezpečeného přenosného komunikačního zařízení se už nestačí opřít o starou představu nosiče. Nastupuje § 113a. Ale časový řez nezmizel. Novela nepřepisuje budoucí komunikaci na obsah věci. To, co teprve dojde, zůstává problémem odposlechu nebo jiných režimů, ne ohledání paměti.
Prakticky to znamená jednoduchou otázku: byla data v zařízení v okamžiku zajištění, nebo vznikla až potom? Odpověď nevyřeší všechno, ale bez ní se spor rozpadne. Datum a čas nejsou formalita. Jsou hranice mezi dvěma právními světy.
6. § 88 není § 88a. Zajištěný telefon není operátor.
§ 88 a § 88a vypadají vedle sebe jako technické sourozence. Nejsou stejné. § 88 se týká odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle znění trestního řádu k roku 2026 pracuje mimo jiné s prahem zločinu, jehož horní hranice trestní sazby činí nejméně osm let, a s dalšími vyjmenovanými trestnými činy; jeden příkaz může trvat nejvýše čtyři měsíce, byť jej lze opakovaně prodloužit [2][20]. Toto číslo měří strop jednoho povolení, ne automatickou celkovou dobu sledování v každé věci.
§ 88a se týká údajů o telekomunikačním provozu. Jde o přístup k provozním a lokalizačním údajům, typicky u operátora. Jeho práh je jiný: úmyslný trestný čin s horní hranicí nejméně tři roky a další vyjmenované případy [1]. To je důležité, ale patří to především k síti a operátorovi, ne k obsahu zajištěného telefonu.
Zajištěný telefon není operátor. Nemá povinnost podle zákona o elektronických komunikacích uchovávat údaje pro stát. Není ani rozhraním sítě, na němž operátor zajišťuje srozumitelnost odposlechu [15]. Přístroj může obsahovat historii hovorů nebo zpráv. Může ukazovat aplikace. Může mít lokální kopie. Ale právně se nepromění v telekomunikační podnik jen proto, že kdysi v síti komunikoval.
Tato distinkce chrání přesnost. Pokud jde o budoucí obsah komunikace, díváme se na § 88. Pokud jde o provozní údaje u operátora, díváme se na § 88a a zákon o elektronických komunikacích. Pokud jde o obsah zabezpečeného přenosného zařízení, od roku 2026 díváme se na § 113a. Jedno číslo paragrafu nemá nahrazovat druhé.
7. Obecné ohledání není ohledání obsahu zařízení
Ohledání podle § 113 je tradiční úkon. Slouží k objasnění skutečností přímým pozorováním. Lze ohledat místo, věc, tělo, stopu. Tento jazyk dává smysl u skla na podlaze, rozbitého zámku nebo telefonu jako předmětu. Ale obsah telefonu není jen povrch věci.
§ 113a proto zavádí zvláštní režim. Míří na přenosné zařízení umožňující oboustrannou komunikaci, které je zabezpečeno uživatelem, a také na kopii dat z takového zařízení [12]. Zákon výslovně počítá i s daty ve vzdáleném úložišti, pokud jsou ze zařízení přístupná bez překonání dalšího zabezpečení. Ta poslední věta je hranice, ne pozvánka.
Cloud viditelný z telefonu bez dalšího zámku není celý cloudový účet. Z toho, že aplikace ukazuje nějaká data, neplyne oprávnění obcházet další ochranu vzdálené služby. Plyne z toho, že zákon potřeboval pojmenovat realistickou situaci: obsah zařízení nemusí být jen na jeho čipu. Moderní telefon často ukazuje místní a vzdálená data najednou.
Ani tady není prostor pro technické návody. Právní text říká, kdy a v jakém rozsahu lze obsah ohledat. Neříká čtenáři, jak překonávat zabezpečení. Tato hranice je věcná i bezpečnostní. Článek ji cituje, neposouvá.
8. Od 1. ledna 2026 má zabezpečený přenosný telefon vlastní soudní filtr
Zákon č. 270/2025 Sb. byl publikován 5. srpna 2025 a účinnost relevantní části nastává 1. ledna 2026 [7]. Toto datum není ozdoba. Odděluje starší výklad od nové procesní architektury. U zabezpečeného přenosného komunikačního zařízení má ohledání obsahu výslovný soudní filtr.
Default je písemné povolení soudce. V přípravném řízení se vydává na návrh státního zástupce. Povolení musí být odůvodněné a zákon pracuje se subsidiaritou: sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, nebo by to bylo podstatně ztížené [12]. Tato věta je důležitá právě proto, že telefon může obsahovat mnohem víc než jeden důkaz.
Orgán je podle zákona oprávněn zjednat si k datům přístup [1]. To je procesní věta. Neznamená nárok na úspěch. Neznamená povinnost popsat způsob. Neznamená, že fyzická nebo kryptografická překážka zmizí. Znamená, že stát smí za podmínek zákona usilovat o přístup k datům, která do režimu spadají.
§ 113a je tedy odpovědí zákonodárce na hustotu smartphonu. Není to zrušení možnosti telefon zajistit. Není to ani potvrzení staré věty, že nosič je prostě nosič. Je to samostatný filtr mezi přístrojem jako věcí a přístrojem jako soukromým archivem.
9. Soudní povolení není technická schopnost zařízení otevřít
Tady vzniká nejvíc zmatků. Povolení soudu se někdy čte jako kouzelný klíč. Není jím. Soud řeší oprávnění. Přístroj, účet a zabezpečení řeší faktickou dostupnost dat. Tyto dvě roviny se potkávají, ale nesplývají.
Šifrování je dobrý příklad. Pokud je zařízení zašifrované a obsah není čitelný, zákon tím není automaticky vypnut. Stát může mít povolení a zároveň narazit na důkazní mezeru. Takový výsledek je možný. Není to zákaz vyšetřovat. Není to povinnost úspěchu. A není to prostor pro návod, jak překážku obejít.
Stejně tak nedostupný cloudový účet není totéž co lokálně dostupná aplikace. Zákon mluví o datech přístupných ze zajištěného zařízení bez překonání dalšího zabezpečení [12]. Kde je další zámek, je další problém. Tento text jej právně pojmenovává a technicky nerozvádí.
Mezi povolením a výsledkem proto leží ještě protokolace. Má být zřejmé, jaký rozsah soud dovolil, která data byla jen zkopírována, která byla čtena a co zůstalo nedostupné. Bez této stopy se později obtížně pozná, zda neúspěch znamenal faktickou mez, nebo zda úkon přesáhl původní povolení. Právě tady se z technické věty stává procesní otázka.
Správná otázka proto nezní, zda soud „odemkl telefon“. Neodemkl. Správná otázka zní, zda soud povolil ohledání obsahu zařízení, jak vymezil rozsah, proč považoval podmínku subsidiarity za splněnou a co se stalo, když se ukázalo, že data čitelná nejsou.
10. Čtyři výjimky z povolení nejsou volná licence k cloudu
§ 113a nepracuje jen s povolením předem. Obsahuje i výjimky. Podle podkladového znění jde o čtyři situace v odst. 5: souhlas oprávněného uživatele, zajištění při prohlídce prostor, neznámého uživatele a místo činu nebo oběť neschopnou součinnosti [12][21]. Čtyři písmena nejsou jedna velká volná licence.
Souhlas oprávněného uživatele řeší jednu situaci. Zajištění při prohlídce prostor jinou. Neznámý uživatel jinou. Místo činu a oběť neschopná součinnosti zase jinou. Každá výjimka má svůj důvod. Pokud je smícháme, vznikne procesní zkratka: protože existuje výjimka někde, není třeba povolení nikde. Tak zákon nefunguje.
Zvlášť opatrně je třeba číst vzdálená data. Výjimka neznamená nekonečné čtení cloudového účtu. Zákon sám omezuje cloudový přesah na data přístupná ze zařízení bez překonání dalšího zabezpečení [12]. To je přesně ten okamžik, kdy právní věta musí zůstat právní větou. Nemá se změnit v návod.
Výjimky proto nemají rušit test. Mají jej zpřesnit. Ptáme se, která výjimka byla použita, proč, v jakém rozsahu a vůči jakým datům. Pokud odpověď zní jen „byla výjimka“, není hotovo. Teprve začínáme.
11. Neodkladnost bez dodatečného souhlasu dělá důkaz nepoužitelným
Zákon počítá i s neodkladností. To je rozumné. Trestní řízení někdy nečeká na ideální pořadí kroků. Jenže neodkladnost není kouzelná guma. § 113a odst. 4 podle podkladů vyžaduje bezodkladný dodatečný souhlas. Pokud nepřijde, důkaz získaný ohledáním se nepoužije a kopie se ničí [12].
Tato úprava ukazuje, že kopie dat není neutrální stín. Může obsahovat rozsáhlý soukromý život, pracovní komunikaci i data třetích osob. Pokud chybí dodatečný souhlas tam, kde jej zákon vyžaduje, nemá se jen mávnout rukou. Zákon stanoví následek.
Stejná logika se týká vyrozumění uživatele. Podklady uvádějí, že zákon upravuje vyrozumění o povolení, případně odložení doručení pro účel řízení [12]. Tedy znovu: nejde jen o to, zda stát umí data získat. Jde o to, zda je úkon zaznamenán, vymezen a později přezkoumatelný.
Neodkladnost je proto testem disciplíny. Může vysvětlit, proč se šlo nejdřív jednou cestou. Nemá vysvětlit, proč se později už nikdo neptal.
12. Souhlas s ohledáním obsahu není souhlas s odposlechem stanice
Souhlas se v trestním řízení objevuje na více místech. Právě proto je nebezpečné mluvit o něm obecně. Souhlas oprávněného uživatele s ohledáním obsahu podle § 113a odst. 5 písm. a) není totéž co souhlas podle § 88 odst. 5 u odposlechu stanice [2][12].
Jiné ustanovení. Jiný předmět. Jiný čas. U ohledání obsahu se díváme na data v zařízení nebo kopii, případně na omezeně dostupná vzdálená data. U odposlechu se díváme na budoucí telekomunikační provoz. To, že někdo souhlasil s jedním, neznamená automaticky souhlas s druhým.
Ještě méně to znamená souhlas s operátorskými údaji podle § 88a. Tam je předmětem přístup k provozním a lokalizačním údajům, nikoli obsah telefonu a nikoli samotný odposlech [1]. Souhlas tedy není univerzální heslo. Je to právní titul k určitému úkonu.
V praxi se proto vyplatí číst protokol pomalu. Kdo souhlasil? S čím? Kdy? V jakém rozsahu? Byl to oprávněný uživatel? Týkal se souhlas uloženého obsahu, budoucí komunikace, nebo provozních údajů? Bez těchto otázek je slovo souhlas příliš hladké.
13. Čl. 13 kryje obsah i volaná čísla. Smartphone je hustší zásah než tlačítkový telefon z roku 2000.
Čl. 13 Listiny chrání tajemství listin a jiných písemností a zpráv podávaných telefonem [11]. Ústavní soud v nálezu II. ÚS 502/2000 ze dne 22. ledna 2001 řekl, že ochrana se netýká jen obsahu hovoru, ale i údajů o volaných číslech, datu, času, délce hovoru a základnových stanicích [8]. Nález IV. ÚS 1556/07 ze dne 3. srpna 2010 tuto linku potvrdil u záznamů o telekomunikačním provozu [9].
Tato rozhodnutí nejsou rozhodnutími o odemykání smartphonu. To je důležitá výhrada. Týkala se evidence provozu a ústavní ochrany telefonní komunikace, ne forenzního přístupu k dnešnímu zařízení. Přesto ukazují princip: i údaje, které nejsou obsahem hovoru, mohou být citlivé.
Smartphone je ještě hustší. Uvnitř může být komunikace s rodinou, práce, fotografie, poloha, zdravotní režim, autentizační aplikace, poznámky, historie prohlížení, dokumenty i přístup k cizím datům. Není to jen krabička se seznamem čísel. Proto je zákonná odpověď z roku 2025 logická: zvláštní filtr pro ohledání obsahu. Ne úplný zákaz zajištění. Ne tvrzení, že telefon je vždy totéž co dům. Ale uznání, že obyčejná věc to také není.
Pl. ÚS 3/09 připomíná roli soudu při povolování zásahů v přípravném řízení [17]. Není to mechanické razítko. Má jít o kontrolu před zásahem nebo o následnou kontrolu tam, kde zákon dovoluje neodkladnost. Čím hustší zásah, tím méně stačí neurčitá věta.
14. Šifrování je důkazní mezera. Není zákaz vyšetřovat. Ani povinnost úspěchu.
O šifrování se často mluví jako o právním argumentu. Ve skutečnosti je nejprve faktem. Data mohou být nečitelná. Účet může být nedostupný. Zařízení může být zabezpečené. Z toho neplyne, že stát nesmí nikdy vyšetřovat. Plyne z toho, že povolení a výsledek nejsou totéž.
Tato distinkce chrání obě strany. Chrání stát před mylným závěrem, že technická překážka ruší právní možnost úkonu. A chrání jednotlivce před mylným závěrem, že právní povolení automaticky ruší všechny faktické hranice. Zákon dává rámec. Nezaručuje výtěžnost.
Zákon o elektronických komunikacích v § 97 odst. 1 a 6 upravuje součinnost operátora u odposlechu a srozumitelnost na rozhraní sítě [15]. To je jiná věc. Týká se sítě a operátora, ne zámku telefonu ležícího na stole. Přenést tuto povinnost na uživatelské zabezpečení přístroje by byla další zkratka.
Proto tento odstavec končí u zákona. Nezačíná u obcházení zámku. Pokud je výsledek „povolení je, obsah není čitelný“, právní jazyk má říci: důkazní mezera. Ne: tady je postup.
15. Znalec smí kopírovat, aniž by se hned seznamoval s obsahem
Digitální důkaz často potřebuje odborníka. Ne proto, že právo zmizelo, ale proto, že práce s daty vyžaduje zachování stopy, kopie, integrity a popisu kroků. Stanovisko NSZ 9/2001 řešilo zajištění počítačů při prohlídce a otázky mlčenlivosti [14]. Dnešní telefon je jiný předmět, ale stará otázka zůstává: jak oddělit zajištění nosiče od čtení obsahu.
Novela k § 105 podle podkladů stanoví, že přibere-li se znalec k datům podle § 113a odst. 1, postupuje se obdobně podle § 113a [7]. To je přesná procesní věta. Znalec není postava mimo zákon. Pokud pracuje s obsahem, přenáší se na něj odpovídající režim.
Kopie sama může být dvojznačná. Lze pořídit kopii bez toho, aby se orgán nebo znalec hned seznamoval s obsahem. A lze se s obsahem seznámit. Tyto kroky se mají v protokolu a v úvahách oddělit. Jinak se kopírování promění ve skryté čtení.
Tisková zpráva Nejvyššího soudu k elektronickým zařízením ve věci T. J. ukazuje, jak citlivé jsou spory o vydání a vymazání dat, aniž by sama byla návodem k odemčení [16]. To je správná poloha i pro tento text. Elektronická zařízení nejsou magické. Jsou důkazní nosiče s velmi silným soukromým přesahem.
16. Otázky na obhájce řeknou víc než věta „prohledali mi mobil“
Praktický test nezačíná technikou. Začíná papírem, časem a rozsahem.
Co je potřeba testovat
Nejprve je třeba určit úkon zajištění. Byla to výzva k vydání věci, příkaz k odnětí, domovní prohlídka, osobní prohlídka, nebo ohledání místa? Pokud byl základní úkon vadný, navazující práce s obsahem má slabý základ. Pokud byl základní úkon v pořádku, spor se posouvá dál.
Druhá otázka zní, zda jde o přenosné zařízení umožňující oboustrannou komunikaci a zabezpečené uživatelem. Pokud ano, od 1. ledna 2026 je výchozím režimem § 113a. Volný USB disk bez komunikační funkce může spadat jinam, ale ani tam tím nemizí obecné limity dokazování.
Před hodnocením zákonnosti zajištění
U povolení se ptejte na písemnost, odůvodnění a subsidiaritu. Nestačí věta, že telefon může obsahovat důkaz. Je třeba vědět, proč sledovaného účelu nešlo dosáhnout jinak nebo proč by to bylo podstatně ztížené [12]. Dále je třeba vědět, zda nebyla použita výjimka z odst. 5, a pokud ano, která a v jakém rozsahu.
U neodkladnosti se ptejte, zda přišel dodatečný souhlas a co se stalo s kopií, pokud nepřišel. U vyrozumění se ptejte, zda byl uživatel informován, nebo proč bylo doručení odloženo. To nejsou formality. Jsou to body, podle nichž lze později zásah přezkoumat.
Tři testy režimu
První test je věc: byl přístroj zákonně zajištěn? Druhý test je uložený obsah: šlo o § 113a, výjimku, nebo starší režim u jiného nosiče? Třetí test je budoucí doručení: oddělují se data k okamžiku zajištění od zpráv, které došly později? Na třetí patří § 88, ne ohledání obsahu věci.
Tento test není „jak telefon zamknout líp“. Není to rada, jak data skrýt. Je to kontrolní seznam pro zákonnost režimu. V tom je jeho síla. Převádí obecnou větu na konkrétní otázky, které mají procesní odpověď.
17. Skrytým nákladem je jeden přístroj, který čteme jako jeden klíč
Telefon svádí k jednoduché větě. Leží na stole, má obrazovku, má data, má signál. Jenže právo v něm nevidí jednu věc. Vidí předmět, nosič uloženého obsahu, koncový bod komunikace a někdy bránu k vzdáleným službám. Pokud to všechno nazveme prohlídkou mobilu, ztratíme přesně to, co má chránit zákonnost.
Tvrzení tohoto článku je užší, než se může zdát. Neříká, že policie nikdy nesmí telefon zajistit. Neříká, že obsah telefonu je vždy nedotknutelný. Neříká, že šifrování vytváří právní zákaz vyšetřování. Říká něco praktičtějšího: tři různé režimy nesmějí být vydávány za jeden.
K září 2026 rešerše nenašla nález Ústavního soudu, který by výslovně rozhodl spor, zda policie smí odemknout chytrý telefon bez PIN. Nenašla ani veřejnou statistiku, kolik telefonů se v Česku ročně zajišťuje, kolik se jich nepodaří přečíst a jak často soudy § 113a povolují. Neznáme tedy ani běžnou délku těchto sporů, ani průměrnou výtěžnost ohledání v české praxi. To není slabina textu. Je to mez evidence. Vymyslet číslo by bylo horší než říci, že chybí.
Otázka tedy nezní, zda policie smí „prohledat mobil“. Zní: který ze tří klíčů právě použila, zajištění věci, ohledání už uloženého obsahu, nebo odposlech toho, co teprve přijde, a měl ten klíč svůj soudní filtr?
Soudní povolení není technická schopnost zařízení otevřít.
— Jiný Kontext
Související texty této řady
- Jak dlouho operátor uchovává údaje… — zajištěný telefon není operátor.
- Jak funguje lokalizace mobilního telefonu policií? — § 88a a buňka, ne obsah paměti.
- Lze zjistit polohu člověka podle telefonního čísla? — soukromé „vystopování“ není policejní titul.