Rubrika: Justice & právo Autor: V Délka čtení: ~27 min Prameny a další četba: 22 položek Témata: osobnostní práva, podobizna, identita, DSA, GDPR, trestní právo, platformy SEO / pracovní titulek: Co dělat, když někdo zneužije vaši fotografii nebo identitu?
Co dělat, když někdo zneužije vaši fotografii nebo identitu? Otázka zní jednoduše jen do chvíle, než si všimneme, že neporovnáváme jeden formulář. Nahlášení platformě není soudní příkaz. Trestní oznámení není předběžné opatření. Stížnost k ÚOOÚ není žaloba na ochranu osobnosti. A ČTÚ jako koordinátor digitálních služeb není mazací služba. Článek proto nehledá tlačítko smazání. Hledá, který režim co unese, kdy má smysl běžet souběžně a který slib výmazu do rána je jen nebezpečná zkratka.
1. Falešný profil s vaší fotkou není jeden formulář
Žena najde falešný profil se svou fotografií. Není to karikatura ani stará společná fotka z oslavy. Profil vystupuje jejím jménem, přidává cizí věty a posílá zprávy lidem, kteří ji znají. Kamarádka říká: nahlaste to platformě. Advokát říká: zajistit důkazy, výzva k odstranění a případně žaloba podle občanského zákoníku. Policista říká: přijďte podat oznámení, pokud jsou tu znaky trestného činu. Člověk z compliance se ptá, zda jde o zpracování osobních údajů správcem. Na stránce ČTÚ stojí, že koordinátor digitálních služeb nemá pravomoc nařídit odstranění obsahu [12].
Na první pohled jde o jeden výmaz. Ve skutečnosti každý popisuje jiný problém. Kamarádka mluví o oznámení nezákonného obsahu podle pravidel platformy a DSA. Advokát mluví o podobizně, soukromí, zdržení se zásahu, odstranění následku a zadostiučinění. Policie mluví o skutkové podstatě. ÚOOÚ mluví o správci, zpracování a právech podle GDPR. ČTÚ mluví o procesních povinnostech poskytovatelů digitálních služeb.
Proto mohou mít všichni částečně pravdu a společný plán přesto selhat. Špatný plán zní: vyplnit jeden formulář, smazat si důkazy, čekat na úřad a slibovat rodině, že do rána bude po všem. Lepší plán začíná nudněji. URL, datum, screenshot, identifikace účtu, přesné elektronické umístění. Bez toho může být oznámení slabé právě ve chvíli, kdy potřebuje být konkrétní [14].
Nahlášení, trestní oznámení a žaloba jsou tři různé režimy. Žádný z nich není tlačítko okamžitého výmazu.
— Jiný Kontext
2. Podobizna má nejméně šest vrstev
Když řekneme „zneužili mi fotku“, zní to jako jeden čin. Jenže právo i platformy vidí několik vrstev. Každá z nich mění otázku, důkazy i očekávaný výsledek.
- Objekt: podobizna, hlas, jméno, falešný profil, intimní materiál nebo manipulovaný materiál.
- Kanál: sociální síť, inzerce, web, messenger, e-mail nebo úložiště.
- Občanský režim: svolení, odvolání svolení, zdržení se zásahu, odstranění následku, zadostiučinění a náhrada.
- Trestní režim: podle znaků věci může jít o § 191a, § 181, § 184, § 175, § 209 nebo jinou skutkovou podstatu.
- Platformní režim: oznámení, odůvodnění rozhodnutí, interní odvolání a mimosoudní řešení sporu podle DSA.
- Dozorčí režim: ÚOOÚ u zpracování osobních údajů, ČTÚ u procesních povinností poskytovatelů v Česku, Evropská komise u velmi velkých online platforem.
Tato vrstevnatost není úřední pedanterie. Určuje, co můžete chtít a od koho. Soud může řešit osobnostní nárok podle občanského zákoníku. Policie může vyšetřovat trestný čin. Platforma musí mít mechanismus pro oznámení nezákonného obsahu, ale její rozhodnutí není rozsudek. ČTÚ může řešit povinnosti poskytovatele, ne nahrazovat soud při posouzení každé fotografie.
„Zneužití identity“ proto zakrývá rozdíl mezi třemi situacemi. Někdo bez souhlasu zveřejnil cizí fotku. Někdo založil účet, který se vydává za konkrétní osobu. Někdo vytvořil intimní manipulovaný materiál. V běžné řeči je to jedna rána. V právu je to několik cest, které se někdy potkají a jindy míjejí.
3. Nejlepší kanál je ten, jehož selhání neslibuje výmaz do rána
U zneužité fotografie člověk přirozeně chce rychlost. Jenže nejrychlejší věta bývá nejhorší právní rada: „To se někam nahlásí a smažou to.“ Někdy platforma zasáhne rychle. Někdy ne. Někdy odstraní jeden účet a kopie žije dál. Někdy je potřeba předběžné opatření. Někdy trestní spis. A někdy se ukáže, že domnělý úřad pro výmaz takovou pravomoc vůbec nemá.
| Druh selhání | Jak vypadá | Jak testovat | Co omezí škodu |
|---|---|---|---|
| Špatný kanál | Stížnost k ÚOOÚ na nahodilé sdílení mezi lidmi | Je tu správce, nebo osobní a nahodilá operace? | Občanský nárok a soud; ÚOOÚ jen u zpracování |
| Slib 24 hodin | Čekání, že ČTÚ nebo platforma vše smaže do rána | ČTÚ výmaz nenařizuje; DSA čl. 20 není lhůta výmazu | Stopy, souběh, předběžné opatření |
| Záměna skutků | Každý deepfake jako § 191a, nebo každý profil jako pouhá pomluva | Znaky konkrétní skutkové podstaty, ne titulek v e-mailu | Oznámení PČR s popisem, ne s jistou kvalifikací |
| Oznámení bez URL | Platforma nedokáže obsah najít | Má oznámení přesné elektronické umístění? | URL, screenshot, datum před odesláním |
| Výmaz jedné kopie | Jedna stránka zmizí, materiál zůstane ve zprávách | Hledá se zrcadlení a opakované nahrání? | Očekávat opakované kroky, ne jeden formulář |
Dobře zvolený kanál není ten, který slibuje nejvíc. Je to kanál, jehož selhání je předem pochopené. Když platforma neodpoví, máte stopu pro další postup. Když trestní právo nepokryje konkrétní situaci, pořád může existovat občanskoprávní zásah do podoby nebo soukromí. Když ÚOOÚ řekne, že nejde o správce, neznamená to, že se zásah nestal. Znamená to, že jste byli v jiném režimu.
4. Osobnostní právo není GDPR
Občanský zákoník chrání osobnost člověka, jeho podobu, soukromí a projevy osobní povahy. U podoby a obrazového záznamu vychází z pravidla svolení. Zachytit podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, lze zásadně jen se svolením. Stejně tak se svolení vyžaduje k rozšiřování podoby [1].
Z toho neplyne, že každá fotka na internetu je nezákonná. Občanský zákoník zná zákonné licence. Podobu lze za určitých podmínek použít k výkonu nebo ochraně jiných práv, k úřednímu účelu, přiměřeně pro vědecký nebo umělecký účel a pro zpravodajství. Ale tyto výjimky nejsou bianco šek. § 90 připomíná přiměřenost: zákonný důvod nesmí být využit nepřiměřeně v rozporu s oprávněnými zájmy člověka [1].
GDPR řeší jinou věc. Řeší zpracování osobních údajů správcem nebo zpracovatelem. Fotografie může být osobním údajem. To ale neznamená, že každý konflikt o fotografii je automaticky stížnost k ÚOOÚ. Nahodilé sdílení mezi lidmi, čistě osobní operace nebo jednorázový spor o podobiznu se nemusí vejít do téhož procesního rámce jako databáze zákazníků, firemní profil, kamerový systém nebo systematické zveřejňování.
Praktický rozdíl je jednoduchý. Občanské právo se ptá, zda bylo zasaženo do osobnosti a co má druhá strana dělat nebo nahradit. GDPR se ptá, kdo je správce, jaký má právní titul, jak plní práva subjektu údajů a kdo dohlíží. Není to totéž. Je to sousední patro.
5. Stížnost k ÚOOÚ není žaloba na ochranu osobnosti
ÚOOÚ je dozorový úřad pro ochranu osobních údajů. Lze se na něj obrátit se stížností na správce nebo zpracovatele, pokud se člověk domnívá, že zpracováním jeho údajů bylo porušeno GDPR [8]. To je důležitá cesta. Není to však soudní žaloba na ochranu osobnosti a úřad neukládá omluvu ani bolestné.
Výroční zpráva ÚOOÚ za rok 2025 uvádí 3 854 podání, z toho 2 514 stížností a 1 340 podnětů. Zpráva uvádí meziroční nárůst o 68 %. Stejný dokument uvádí 392 ohlášení porušení zabezpečení osobních údajů [10]. Tato čísla neříkají, kolik lidí v Česku našlo falešný profil se svou fotografií. Měří širokou agendu dozorového úřadu, do níž patří mimo jiné souhlasy, kamerové systémy, zdravotnictví, úniky u správců a další oblasti.
GDPR dává subjektu údajů právo podat stížnost a článek 78 mluví o právu na soudní ochranu, pokud dozorový úřad stížnost nevyřizuje nebo subjekt do tří měsíců neinformuje o pokroku či výsledku [7]. Tři měsíce zde nejsou lhůta, ve které platforma musí smazat cizí profil. Je to procesní pravidlo pro komunikaci dozorového úřadu.
Před stížností k ÚOOÚ
První test zní: kdo je správce? Jde o firemní stránku, databázi, inzertní systém nebo systematické zveřejňování? Nebo jde o nahodilý osobní zásah, který se má řešit spíš občanskoprávně a platformně? Druhý test zní: umíte popsat zpracování, správce a porušené právo? Třetí: nechcete po ÚOOÚ něco, co může nařídit jen soud.
6. Trestní oznámení není soukromoprávní zákaz šíření
Trestní oznámení má jiný účel než žaloba. Policie a státní zastupitelství se zabývají tím, zda jsou dány znaky trestného činu. Civilní soud se může zabývat tím, zda se má někdo zdržet zásahu, odstranit následek, omluvit se nebo nahradit újmu. Tyto cesty se mohou doplňovat. Nenahrazují se.
To je prakticky důležité u věcí, které hoří. Trestní oznámení samo o sobě nemusí rychle zastavit šíření. Civilní návrh na předběžné opatření může mířit na zákaz nebo odstranění, ale vyžaduje jinou argumentaci a jiný proces. Platformní oznámení může odstranit dostupnost obsahu v určité službě, ale není to rozsudek o odpovědnosti pachatele.
Není úkolem poškozeného napsat v titulku podání dokonalou právní kvalifikaci. Jeho úkolem je popsat, co se stalo, kdy, kde, kdo je dotčen, jaký obsah byl zveřejněn, co bylo řečeno a jaká újma hrozí nebo vznikla. Právní kvalifikace pak patří orgánům činným v trestním řízení. Příliš jistý titulek může ublížit, pokud zakryje jiné znaky věci.
U zneužití fotografie se mohou v různých situacích objevit ustanovení o pomluvě, vydírání, podvodu nebo o novějších skutkových podstatách spojených s nepravým dílem a pornografickým materiálem [3][4][5]. Z toho neplyne, že každá zkopírovaná fotografie je trestný čin. Plyne z toho, že trestní právo je cesta pro určité závažné případy, ne univerzální tlačítko.
7. § 191a není § 181 odst. 2
Od 1. ledna 2026 český trestní zákoník výslovně počítá s novými situacemi kolem identity, podoby a nepravých děl. Novela č. 270/2025 Sb. vložila mimo jiné § 191a a úpravu § 181 odst. 2 [6]. Je lákavé říct: deepfake je nový trestný čin. Jenže to je příliš hrubé.
§ 191a míří na zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření bez souhlasu zobrazené osoby. Základní sazba je až dvě léta odnětí svobody, vedle alternativ, a kvalifikované případy mají vyšší sazbu jeden rok až pět let [5]. Podstatné je, že jde o pornografické dílo a o souhlas zobrazené osoby. V základní skutkové podstatě se nevyžaduje dokazování vážné újmy jako samostatný znak.
§ 181 odst. 2 je jiný. Pracuje s nepravým dílem využívajícím podobu nebo jiný projev osobní povahy člověka, ale vyžaduje úmysl způsobit vážnou újmu. Základní sazba u § 181 je až dvě léta [3]. Právě úmysl vážné újmy může být rozdílem mezi trestním a netrestním případem, i když občanskoprávní zásah do osobnosti může zůstat.
K září 2026 z toho nelze vyvodit roční statistiku stíhaných věcí podle těchto nových ustanovení. Taková veřejná roční řada v dosie není. Přesná věta tedy nezní, že „přibývá X případů“. Zní, že právní rámec rozlišil několik typů nepravého materiálu a každý má své znaky.
8. § 180 není každá zkopírovaná selfie
Trestní zákoník zná i neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 180 [2]. U zneužité fotografie se na něj lidé často ptají proto, že fotografie může být osobní údaj. Jenže § 180 není obecný trest za každé zkopírování selfie. Ustanovení míří na specifické situace, například údaje shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci nebo porušení povinnosti mlčenlivosti.
To neznamená, že zkopírovaná fotografie je bez ochrany. Znamená to, že ochrana může být jinde. U zásahu do podoby a soukromí v občanském zákoníku. U pomluvy, pokud někdo šíří nepravdivé tvrzení způsobilé značně ohrozit vážnost člověka. U vydírání, pokud je obrazový materiál použit k nátlaku. U podvodu, pokud zneužití identity slouží k vylákání peněz nebo přístupu [4].
Právě zde je nebezpečné psát si vlastní právní diagnózu z internetu. Jeden případ může mít více vrstev. Falešný profil může být zásah do osobnosti, porušení pravidel platformy, někdy součást podvodného jednání a někdy i trestní věc jiné povahy. Ale bez konkrétního obsahu, komunikace, úmyslu, škody a kontextu nejde z pouhé věty „vzali mi fotku“ udělat hotovou skutkovou podstatu.
Dobré podání proto nehraje právní bingo. Popisuje fakta, přikládá dostupné stopy a odděluje jisté od domnělého. Není to slabost. Je to přesnost.
9. DSA nahlášení není soudní příkaz. ČTÚ výmaz nenařídí
DSA, tedy nařízení o digitálních službách, ukládá hostingovým službám mechanismus, který umožní oznámit nezákonný obsah. Článek 16 popisuje oznámení a opatření, článek 17 odůvodnění rozhodnutí, článek 20 interní systém pro vyřizování stížností a článek 21 mimosoudní řešení sporů [11].
To je důležitá infrastruktura. Neznamená však, že uživatel získal evropské tlačítko „smazat“. Oznámení musí být konkrétní. ČTÚ ve svých materiálech zdůrazňuje náležitosti oznámení, včetně přesného elektronického umístění obsahu [14]. Pokud platforma rozhodne, má u některých služeb následovat odůvodnění. Pokud uživatel nesouhlasí, může využít interní stížnost. DSA také počítá s mimosoudními orgány.
Nejčastější záměna se týká ČTÚ. Český telekomunikační úřad na stránce ke koordinátorovi digitálních služeb uvádí, že nemá pravomoc nařídit odstranění obsahu ani posoudit nezákonnost konkrétního obsahu [12]. Stížnost k ČTÚ proto není žádost, aby úřad smazal fotografii. Může mířit na procesní selhání poskytovatele, například že mechanismus nefunguje nebo chybí požadované odůvodnění.
Článek 20 navíc stanoví lhůtu nejméně šest měsíců pro podání interní stížnosti proti rozhodnutí platformy [11][13]. To není lhůta, v níž má být nahlášený obsah odstraněn. Kdo z toho udělá příslib výmazu, zamění procesní právo za výsledek.
ČTÚ jako koordinátor digitálních služeb obsah nenařizuje smazat. Stížnost na proces není žádost o výmaz fotky.
— Jiný Kontext
10. Hostitel nemá obecnou povinnost dohlížet
Zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti pracuje s odpovědností poskytovatelů služeb informační společnosti. U ukládání informací na žádost uživatele je odpovědnost hostitele spojena mimo jiné s vědomostí o protiprávní povaze obsahu nebo okolnostmi, z nichž je protiprávnost zjevná. § 6 zároveň říká, že poskytovatelé nemají obecnou povinnost dohlížet na obsah, který přenášejí nebo ukládají [15].
To neznamená, že hostingová služba nemá dělat nic. Znamená to, že právo dlouhodobě odmítá obecný dohled nad vším obsahem předem. DSA na to navazuje procesními pravidly pro oznámení, odůvodnění, stížnosti a transparentnost. Není to jednoduché „platforma vždy odpovídá za všechno“ ani „platforma nikdy za nic neodpovídá“.
MPO ve svých informacích k DSA uvádí jako příklad nezákonného obsahu i sdílení soukromých fotografií bez souhlasu [20]. To pomáhá pochopit, proč má oznámení smysl. Nepřidává to ale veřejnou garanci, že konkrétní obsah zmizí v určitém počtu hodin, ani to neřeší kopie mimo danou službu.
Praktická otázka pro poškozeného je proto dvojí. Umím platformě oznámit obsah tak, aby jej mohla najít a posoudit? A mám vedle toho cestu pro člověka nebo subjekt, který zásah způsobil? Platformní režim může být nejrychlejší k omezení dostupnosti. Nemusí být nejúplnější k odpovědnosti.
11. Směrnice 2024/1385 není už hotový český trestný čin
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1385 se zabývá potíráním násilí na ženách a domácího násilí. Článek 5 požaduje kriminalizaci některých forem nekonsenzuálního sdílení intimního nebo manipulovaného materiálu, včetně materiálu vytvořeného nebo pozměněného pomocí technologií. Recitál 19 mluví i o deepfake materiálu [16][17].
Je to důležitý evropský rámec. Není to však věta, kterou lze opsat do českého trestního oznámení jako hotovou skutkovou podstatu. Směrnice má transpoziční lhůtu do 14. června 2027 [16]. Český trestní zákoník některé části upravil už novelou účinnou od 1. ledna 2026. Ale unijní minimum a české paragrafy se nesmějí bez textu ztotožnit.
Rozdíl je praktický. Evropský text říká, co mají členské státy zajistit. Český trestní zákoník říká, podle čeho orgány činné v trestním řízení hodnotí konkrétní skutek v Česku. Pokud se tyto věty smíchají, vznikne zdání jistoty, které v podání nepomůže.
Směrnice je proto opora pro širší trend a pro výklad politického závazku. Není to náhrada za rozbor § 191a, § 181 odst. 2 nebo jiných ustanovení v konkrétní věci.
12. Výmaz u jedné platformy není výmaz všude
I když platforma obsah odstraní, problém nemusí skončit. Fotografie může být stažená, přeposlaná, nahraná znovu, uložená v archivech, šířená ve zprávách nebo vložená na jiný web. Opakované nahrání není důkaz, že první krok neměl smysl. Je to očekávaný scénář u materiálu, který se jednou dostal mimo kontrolu.
Právě proto je nebezpečné mluvit o „výmazu internetu“. V praxi často řešíme omezení dostupnosti, odstranění konkrétních kopií, zdržení se dalšího šíření, identifikaci původce a odškodnění. Každý cíl potřebuje jiný nástroj. Platformní oznámení může vyřešit jeden odkaz. Civilní řízení může mířit na osobu nebo subjekt. Trestní řízení může řešit závažné jednání. ÚOOÚ může řešit správce a zpracování.
To platí i pro důkazy. Pokud člověk smaže vše, co vidí, aby se na to nemusel dívat, může oslabit vlastní možnost prokázat, co bylo zveřejněno. Kopie pro důkaz není návod ke šíření. Je to opatrnost vůči budoucímu sporu. Stačí to, co slouží k doložení nároku: adresa, čas, zachycení obrazovky, identifikace účtu, komunikace s platformou a potvrzení podání.
Žádná veřejná řada v dosie neříká, za jaký medián času Meta, Google nebo jiná platforma v Česku maže zneužitou podobiznu. Přesná rada tedy nemůže slíbit počet hodin. Může říct, jak nepřijít o stopy a jak nesplést kanály.
Ještě jeden rozdíl je důležitý. Výmaz obsahu a zákaz dalšího jednání nejsou stejné cíle. První se dívá na konkrétní kopii: tento odkaz, tento profil, tento soubor. Druhý se dívá na chování osoby nebo subjektu: nepokračovat, nenahrávat znovu, neoslovovat okolí, nevydávat se za poškozeného. Platforma může vyřešit první cíl ve své službě, aniž by sama vyřešila druhý. Soudní cesta může mířit na druhý cíl, ale nemusí hned odstranit každou existující kopii mimo dosah žalovaného.
Proto se v dobrém záznamu nepoznamenává jen „smazáno“. Poznamenává se, kde byl obsah, kdy byl nahlášen, jak platforma odpověděla, zda vznikla nová kopie a zda se opakuje stejné jednání. Opakování pak není jen další nepříjemnost. Může být důkaz, že nejde o náhodný omyl, ale o trvající zásah, který potřebuje silnější procesní reakci.
Stejně tak je dobré oddělit výsledek viditelný pro okolí od výsledku právního. Okolí vidí, že profil zmizel. Spis ale potřebuje vědět, zda zmizel po nahlášení, po výzvě, po zásahu správce, nebo prostě proto, že jej autor přesunul jinam. Pro člověka je první rozdíl psychologicky menší. Pro další postup je zásadní.
13. Deepfake intimního materiálu je právní titul, ne detekční soutěž
U intimního manipulovaného materiálu se debata často stočí k tomu, zda jde poznat, že je materiál syntetický. To může být relevantní pro důkaz. Není to však jádro této právní otázky. Tady nejde o soutěž detektorů obrazu ani o forenziku hlasu. Jde o podobu, souhlas, šíření, újmu a právní titul.
Nový § 191a výslovně míří na zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření bez souhlasu zobrazené osoby [5]. § 181 odst. 2 pracuje s nepravým dílem využívajícím podobu nebo projev osobní povahy, pokud je tu úmysl způsobit vážnou újmu [3]. Směrnice 2024/1385 zase ukazuje evropský rámec pro nekonsenzuální intimní a manipulovaný materiál [16].
Z toho neplyne, že každý manipulovaný obrázek je stejný skutek. Plyne z toho, že slovo deepfake samo nestačí. Rozhoduje, co materiál zobrazuje, zda je pornografický nebo intimní, zda byl šířen, komu, s jakým souhlasem, s jakým úmyslem a jaký zásah vznikl.
AI Act a označování syntetického obsahu tuto otázku neřeší jako výmaz cizí fotografie. Označení může být důležité pro transparentnost. Neodpovídá samo na otázku, zda má být konkrétní materiál odstraněn, zda vznikla újma nebo zda někdo spáchal trestný čin. To jsou jiné režimy.
14. 21 137 skutků v kyberprostoru není počet zneužitých fotek
Policie ČR uvedla za rok 2025 celkem 21 137 registrovaných skutků v kyberprostoru [18]. Ministerstvo vnitra ve zprávě o veřejném pořádku a vnitřní bezpečnosti za rok 2025 uvádí mravnostní kriminalitu 3 695 skutků a nárůst o 8,8 %. Zároveň upozorňuje na změnu skutkových podstat od 1. ledna 2025 [19].
Tato čísla jsou užitečná jako kontext. Nejsou to počty zneužitých fotografií dospělých ani počty deepfake pornografie v Česku. Kyberprostor zahrnuje mnoho typů jednání. Mravnostní kriminalita zahrnuje různé skutky, včetně znásilnění, dětské pornografie nebo pohlavního zneužití. Jednotka není „falešný profil s fotkou“.
Právě u citlivých témat vzniká pokušení doplnit chybějící číslo odhadem. To by byla chyba. Dosie výslovně neobsahuje ověřenou statistiku obětí deepfake pornografie v ČR. Neobsahuje ani roční veřejnou řadu věcí podle nových § 191a a § 181 odst. 2 za rok 2026. Proto se takové číslo v článku nepoužívá.
Tři testy režimu
Občanský test: jde o podobu, soukromí a šíření bez svolení, nebo existuje zákonná licence v přiměřených mezích? Trestní test: jsou tu znaky § 191a, § 181 odst. 2, pomluvy, vydírání, podvodu nebo jiné skutkové podstaty? Platformní test: umíte označit nezákonný obsah s přesným umístěním, nebo jen píšete, že se vám účet nelíbí?
15. Souběh kanálů není pořadí magie
V dobrém postupu není jeden královský krok. Je v něm souběh. Nejprve stopy: URL, datum, screenshot, identifikace účtu, text zpráv, potvrzení o nahlášení. Pak platforma: oznámení nezákonného obsahu s konkrétním umístěním a důvodem, proč je obsah nezákonný. Pak občanskoprávní rovina: výzva k zdržení se zásahu a odstranění následku, případně návrh na předběžné opatření nebo žaloba podle § 81 až 90 občanského zákoníku [1].
Trestní oznámení dává smysl, pokud situace nese znaky trestného činu. U intimního pornografického materiálu bez souhlasu může jít o § 191a. U nepravého díla s podobou a úmyslem vážné újmy o § 181 odst. 2. U nátlaku, lživých tvrzení nebo peněžní škody mohou přicházet v úvahu jiná ustanovení [3][4][5].
ÚOOÚ patří do plánu tehdy, když jde o zpracování osobních údajů správcem nebo zpracovatelem. ČTÚ patří do plánu tehdy, když řešíme procesní povinnosti poskytovatele podle DSA, zejména u služeb usazených v Česku. Evropská komise má roli u velmi velkých online platforem. Žádná z těchto vět ale neznamená, že úřad sám maže cizí profil.
Co je potřeba testovat
Máte přesné umístění obsahu? Víte, zda druhá strana je správce, platforma, soukromá osoba nebo neznámý účet? Chcete odstranění konkrétního obsahu, zákaz dalšího šíření, náhradu újmy, trestní reakci, nebo procesní kontrolu platformy? Odpověď určuje kanál. Ne opačně.
16. Dokumentovatelný souběh řekne víc než jeden formulář
Jeden formulář může pomoci. Jeden formulář však málokdy unese celou škodu. Dokumentovatelný souběh znamená, že každý krok zanechá stopu a každý cíl má odpovídající cestu. Platformní potvrzení ukáže, co bylo nahlášeno. Výzva ukáže, co poškozený žádal. Trestní oznámení ukáže, jak byla popsána fakta. Návrh k soudu ukáže, jaký zákaz nebo odstranění se požaduje.
To není návod, jak vést válku s účtem. Cílem není umlčet kritiku ani zneužít nahlášení proti nepohodlnému obsahu. Cílem je chránit podobu, identitu a soukromí tam, kde se skutečně zasahuje do práv člověka. Stejně tak cílem není vysvětlovat, jak vyrobit manipulovaný materiál nebo obejít pravidla platformy. Článek popisuje obranné kanály a jejich meze.
Dokumentovatelný postup má ještě jednu výhodu: brání přehnaným slibům. Pokud platforma neodpoví, víme, co chybí. Pokud úřad není příslušný, víme proč. Pokud soudní cesta vyžaduje víc důkazů, víme, které důkazy musely existovat dřív, než obsah zmizel z obrazovky.
Nejlepší praktická rada tedy není „klikněte sem“. Je to věta: neztratit stopy, nesplést režim a nečekat od jednoho aktéra pravomoc, kterou nemá.
Takový postup také chrání druhou stranu před přestřelením nároku. Ne každý nepříjemný komentář je zneužití identity. Ne každé použití fotografie je bez licence. Ne každé porušení pravidel platformy je trestný čin. Přesné rozlišení proto není ústupek pachateli. Je to podmínka, aby se zásah řešil tam, kde má šanci obstát. Pokud jde o zpravodajskou fotografii v přiměřeném kontextu, bude spor jiný než u falešného profilu. Pokud jde o firemní profil, který používá portrét zaměstnance po odvolání souhlasu, bude spor jiný než u neznámého účtu, který šíří intimní manipulovaný materiál.
Právě zde se ukazuje hodnota krátké interní mapy. Sloupec první: co je obsahem. Sloupec druhý: kde je umístěn. Sloupec třetí: který režim se spouští. Sloupec čtvrtý: jaký výsledek od něj čekáme. Když některý řádek zůstane prázdný, není to detail. Je to místo, kde se později ztratí čas.
17. Otázka nezní, jak to smazat. Zní, který režim unese kterou škodu
Zneužitá fotografie vyvolává oprávněnou potřebu rychlého konce. Jenže internetový obsah nemá jeden vypínač a právo nemá jeden formulář. Osobnostní právo řeší zásah do člověka. Trestní právo řeší skutek, který společnost považuje za tak závažný, že na něj reaguje trestem. Platformní režim řeší dostupnost obsahu u poskytovatele a postupy podle DSA. Dozorčí úřady řeší své úseky, ne všechno najednou.
Z toho neplyne, že poškozený má rezignovat. Plyne z toho, že má odmítnout falešnou jednoduchost. Kdo slíbí okamžitý výmaz, často přeskočí důkazy, soudní nárok i procesní meze. Kdo všechno pošle na jeden úřad, může ztratit čas. Kdo všechno pojmenuje jako trestný čin, může minout občanskoprávní cestu, která je pro odstranění následku důležitější.
Správná otázka tedy nezní: jak donutit internet, aby fotku smazal? Zní: který ze tří režimů právě spouštíte, co umí nařídit soud, co může vyšetřovat policie, co má posoudit platforma a proč koordinátor DSA v Česku není tlačítko výmazu. Identita se nebrání jedním slovem „nahlásit“. Brání se tím, že se tři různé režimy nenechají slít do jednoho slibu.
Související texty této řady
- Deepfake: Jak poznat falešné video… — detekce souboru vs. právní kanál výmazu.
- Je fotografie důkaz?
- Jak zjistit, zda uniklo vaše heslo… — jiný typ zneužití identity.