Otázka zní, jestli tresty pro policisty a lidi v pozici moci, kteří porušili zákon — třeba brali, obstarávali nebo vyráběli pervitin — byly opravdu takové, jaké by měly být. Zní jednoduše jen do chvíle, než si všimneme, že neporovnáváme jednu věc. „Hrozilo až pět let“ není výrok soudu. Podmínka není zproštění. Zákaz činnosti u bezpečnostního sboru není kázeňský pohovor. A obvinění dvaceti dálničních policistů z Domašova ještě nemá trest, který by šlo měřit sazbou. Teprve když se tyto čtyři věci oddělí, jde číst, co trestní zákoník, GIBS a pravomocný rozsudek v doložených kauzách skutečně uložily — a co z toho o „správném trestu“ ještě neplyne.
1. Titulek, žalobce a zákon mluví o jiném trestu
Představme si stůl po hlavním líčení. Čtenář drží zpravodajský titulek: policistu poslali do vězení, hrozilo mu pět let, vyvázl s podmínkou. Má pravdu o vzteku, který titulek živí. Neměří výrok.
Vedle něj sedí státní zástupce. Říká, že navrhl trest v sazbě a že soud není vázán návrhem stejně, jako není vázán titulkem. Má pravdu o své roli. Návrh žalobce je veřejný jen někdy — u Miroslava Vogela ho relace zachytila: tříletá podmínka a tříletý zákaz činnosti, zatímco titulek nesl „až deset let“ [16][17].
Soudce položí třetí spis. Trestní zákoník mu v § 38 říká, že kde postačí sankce méně postihující, nesmí uložit citelnější. V § 39 mu říká, k čemu přihlédnout: k povaze činu, k osobě, k nápravě, k polehčení a k přitížení. V § 81 mu říká, kdy smí odložit výkon trestu odnětí svobody. Má pravdu o zákoně. Neměří veřejný dojem spravedlnosti [5][7].
Mluvčí GIBS čte čtvrtý papír: dva roky s odkladem na třicet měsíců. Titulek nad týmž skutkem napíše „do vězení“. Oba citují stejný únor 2021 v Příbrami. Neříkají stejnou větu [12].
Služební funkcionář má pátý papír: zákon o služebním poměru. Pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin znamená, že příslušník musí být propuštěn. Podmínka tu není výjimka. Je to pořád odsouzení [8][22].
Na první pohled je to spor o to, „jestli tresty byly, jaké měly být“. Ve skutečnosti každý obhajuje jiný objekt: titulek, návrh, sazbu, odklad výkonu, konec služebního poměru. Proto mohou být všichni částečně správně a společná věta „policista za pervitin vyvázl“ přesto špatně. První pravidlo tedy nezní: věřte nejpřísnějšímu číslu. Zní: napište, kterou vrstvu trestu má věta dokázat.
„Hrozilo až pět let“ není výrok soudu.
— Jiný Kontext
2. Trest má nejméně šest vrstev
Slovo trest vypadá jako jeden předmět. Ve zpravodajství, v hospodě i u rodinného stolu se jím označuje sazba, návrh, výrok, podmínka, zákaz i vyhazov. Ve skutečnosti je to balík vrstev, které se nesčítají.
První vrstva je skutková podstata. Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 není zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 a není přijetí úplatku podle § 331. Policista může naplnit jednu, dvě, nebo všechny tři. Sčítat je do slova „pervitin“ je začátek záměny, ne konec diagnózy [2][3][4].
Druhá vrstva je sazba. Základní odstavec § 283 i § 329 nese v relacích kauz této série horní hranici pěti let. Kvalifikace nese deset, dvanáct, osmnáct — podle odstavce a podle roku znění. „Hrozilo až“ je zpravidla tato horní hranice, jak ji popsala GIBS nebo žalobce v době obžaloby. Není to střed. Není to medián. Není to to, co „mělo padnout“ [2][3].
Třetí vrstva je návrh státního zástupce. Tam, kde ho relace zveřejní, bývá níž než titulek. U Vogela žádal žalobce podmínku. Soud zprostil. Rozdíl mezi „až deset let“, „žádám tři podmíněně“ a „žádný trest, protože vina neobstála“ je celá kauza, ne nuance [16].
Čtvrtá vrstva je výrok o trestu odnětí svobody a rozhodnutí, zda se výkon odloží. Podmíněný odklad podle § 81 je možný jen u trestu nepřevyšujícího tři léta, a jen tehdy, má-li soud důvodně za to, že k působení na pachatele není výkon třeba. Tři roky tu nejsou „málo“. Jsou strop institutu [7].
Pátá vrstva jsou tresty vedle odnětí svobody: zákaz činnosti, peněžitý trest, propadnutí věci. Zákon výslovně říká, že povolení odkladu se netýká výkonu ostatních trestů uložených vedle něj. Zákaz práce u sborů se tedy nevykoná „až když se podmínka zvrhne“. Vykoná se teď [7].
Šestá vrstva je služební poměr a veřejný titulek. Zákon o služebním poměru příslušníka po pravomocném úmyslném odsouzení propouští. Titulek mezitím může napsat „do vězení“, i když výkon byl odložen. Obě vrstvy jsou reálné. Žádná z nich není ta druhá [8][12].
Tato vrstevnatost není akademický detail. Určuje, zda věta o mírnosti vůbec patří do spisu. Pokud mluvíme o sazbě, nemůžeme z ní udělat uložený trest. Pokud mluvíme o podmínce, nemůžeme z ní udělat nulu. Pokud mluvíme o stíhání, nemůžeme z ní udělat přiměřenost výroku, který ještě neexistuje.
3. Nejlepší čtení je to, jehož záměnu unesete
Článek o trestu policisty se obvykle láme do jedné z pěti chyb. Buď se z horní hranice sazby udělá slib, který soud „nedodržel“. Nebo se z podmínky udělá osvobození. Nebo se ze zkušební doby udělá délka trestu. Nebo se z GIBS stíhání udělá vina. Nebo se ze 76 stíhaných příslušníků Policie ČR za rok 2024 udělá mapa sboru na pervitinu.
Tabulka není žebříček přísnosti. Je to mapa záměn, které text má unést dřív, než z nich složí verdikt o spravedlnosti.
| Druh selhání | Jak vypadá | Jak testovat | Co omezí škodu |
|---|---|---|---|
| Sazba jako výrok | „Měl dostat pět let, dostal dva“ | Oddělit horní hranici od uložené výměry | Číst odstavec skutkové podstaty, ne titulek |
| Podmínka jako nula | „Vyvázl“ | Zeptat se, zda vina obstála a zda platí § 81 | Popsat odklad, zákaz a služební poměr |
| Zkušební doba jako TOS | „Dostal čtyři roky“ | Rozlišit výměru trestu a zkušební dobu | Necitovat „X-letou podmínku“, dokud relace neřekne obojí |
| Stíhání jako vina | Domašov = 20 viníků | Stadium: obvinění / obžaloba / PM | Nehodnotit přiměřenost trestu, který není |
| 76 jako prevalence | „Sbor bere pervitin“ | Co GIBS 2024 vůbec počítá | Nesčítat stíhání, drogy a tabulková místa |
Tím se mění i otázka série. Neptáme se, který soudce byl dost tvrdý. Ptáme se, který popis trestu unese zákon. Rodina, která čte „do vězení“, může mít pravdu o zklamání. Nemá pravdu o výroku, pokud GIBS v téže větě říká podmíněný odklad [12].
4. „Hrozilo až“ je strop sazby, ne očekávaný výrok
Věta „hrozilo až pět let“ je v relacích této série skoro sborová. Příbram. Rychnov. Pankrác. U Jakubce „až deset“. U Vogela zase „až deset“, ačkoli žalobce žádal tři podmíněně. U lustrací cizinecké policie „až deset“ za přijetí úplatku — ve stadiu stíhání [12][13][14][16][18][19].
Zákon tu nic neslibuje. Základní odstavec § 283 trestá odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Základní odstavec § 329 trestá na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. To je rozpětí, v němž se pohybuje skutek, pokud nebyl žalován v kvalifikaci. Horní hranice je strop. Dolní hranice je podlaha. Soud se mezi nimi pohybuje podle § 39, podle polehčení a přitížení, podle toho, zda jde o souběh, a podle toho, zda vůbec vina obstojí [2][3][5][6].
Přitěžující okolností zákon výslovně zná porušení zvláštní povinnosti a zneužití zaměstnání, postavení nebo funkce. Uniforma tu není polehčení. Je to okolnost, k níž soud má přihlédnout — vedle doznání, prvního trestu, lítosti a dosavadního života, které zákon zná jako polehčení. Spor o „správný trest“ je často spor o to, který z těchto dvou seznamů čtenář považuje za jediný [6].
Z toho neplyne, že pět let je správně a dva jsou špatně. Plyne z toho, že věta „hrozilo až“ měří strop popisu, ne střed spravedlnosti. Kdo z ní udělá slib, který soud porušil, nesoudí výrok. Soudí žurnalistickou zkratku.
U kvalifikací je rozdíl tvrdší. Deset let u Jakubce a u Vogela je jiná právní poloha než pět let u Příbrami. Sčítat „hrozilo deset“ napříč kauzami jako důkaz měkké justice znamená sčítat různé stropy. Stropy se nesčítají.
5. Podmínka není zproštění. Je to odklad výkonu
Podmíněné odsouzení má v češtině smůlu. Zní jako „skoro nic“. Zákon zní jinak.
Soud nejprve uloží trest odnětí svobody. Teprve potom, a jen pokud výměra nepřevyšuje tři léta, může výkon odložit. Odklad není zrušení viny. Je to hypotéza o nápravě: že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není výkon třeba. Zkušební doba je jeden rok až pět let, ne kratší než samotný odložený trest. Kdo ve zkušební době řádný život nevede, může soud nařídit, aby se trest vykonal [7].
To je první distinkce, kterou titulek o podmínce ztrácí. Druhá je tvrdší. Povolení odkladu se netýká ostatních trestů uložených vedle odnětí svobody. Peněžitý trest se platí. Zákaz činnosti běží. Propadnutí věci se vykoná. Třetí distinkce je služební: úmyslné pravomocné odsouzení je důvod, pro který musí být příslušník propuštěn. NSS v roce 2016 potvrdil, že to platí i tam, kde se na odsouzení později hledí, jako by odsouzen nebyl, protože šlo o amnestii. Institut „jako by nebyl“ v trestním slova smyslu neotvírá služební poměr dokořán [7][8][22].
Není to tedy X, že „dostal podmínku, takže nic“. Je to Y: vina obstála, trest byl vyměřen, výkon odnětí svobody byl odložen, vedlejší tresty běží, služební poměr u úmyslu končí.
Tři roky jako strop odkladu jsou praktický test celé série. Příbram: dva. Rychnov: osmnáct měsíců. Jakubec: tři — tedy na hranici institutu. Pankrác, první strážný: dvacet měsíců. Druhý: jeden rok. Všechny veřejně popsané výroky o odnětí svobody v této mapě se vejdou do § 81. To není důkaz, že justice „vždycky dá podmínku“. Je to důkaz, že v těchto kauzách soud volil výměru, u které zákon odklad dovoluje. Kdyby chtěl výkon, mohl buď neodložit trest do tří let, nebo — pokud by skutek unesl — jít nad tři léta, kde § 81 odklad nedává [7][12][13][14][18].
Z toho neplyne, že neodklad byl povinný. Plyne z toho, že otázka „proč ne do vězení“ má v zákoně odpověď: protože soud při výměře do tří let smí mít za to, že výkon není třeba, a v těchto věcech to měl.
6. Zákaz činnosti a propuštění ze sboru nejsou přílepek k titulku
Veřejný hněv se soustředí na mříže, protože mříže jsou vidět. Zákon o úřední osobě často trestá jinak: vezme klíč.
Jakubcovi Okresní soud v Kroměříži vedle tříletého trestu s odkladem na pět let vyslovil desetiletý zákaz činnosti u bezpečnostních sborů. Rychnov: pět let. Pardubický komisař podle Novinek: čtyři roky u Policie ČR, obecní a městské policie a bezpečnostních sborů. Pankrácký strážný: pět let u sborů, k tomu roční zákaz řízení, protože ho v listopadu přistihli za volantem pod vlivem. Druhý strážný: tři roky. To nejsou poznámky pod čarou. U člověka, jehož moc stála na služebním poměru, je zákaz činnosti trestem na tu moc [14][15][18].
Propuštění ze služebního poměru je ještě tvrdší vrstva, protože není na úvaze soudu v trestní věci. Je na zákoně o služebním poměru. Kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, musí být propuštěn. Relace to někdy řekne lidsky — Jakubec „byl kvůli kauze od policie propuštěn“ — a někdy to neřekne vůbec. Absence věty v novinách není absence zákona [8][14].
Tady vzniká druhá záměna otázky „byly tresty, jaké měly být“. Čtenář měří měsíce mříží. Zákon měří i to, jestli se člověk smí vrátit k pravomoci. Deset let zákazu u Jakubce je delší než odložené tři roky a delší než pětiletá zkušební doba. Kdo řekne, že „dostal jen podmínku“, vynechal nejdelší číslo ve výroku [14].
7. Šestasedmdesát stíhaných není mapa sboru
Než se tresty jednotlivých kauz začnou číst jako diagnóza sboru, je potřeba mapa, kterou GIBS za rok 2024 vůbec umí nést.
Ekonomický deník 10. prosince 2025 citoval výroční zprávu inspekce pro vládu. Celkem 129 osob GIBS trestně stíhala, nebo jim sdělila podezření ve zkráceném přípravném řízení. To je pokles o 55 osob proti roku předchozímu. Mezi nimi bylo 76 příslušníků policie (pokles o 22), 20 příslušníků Vězeňské služby, 3 celníci, 7 zaměstnanců policie, 3 zaměstnanci vězeňské služby a 20 civilistů. Zaměstnanci celní správy ani právnické osoby mezi stíhanými nefigurovali. Praha 28, Jihomoravský kraj 17, Vysočina 11, Královéhradecký kraj 3. U policie úmysl v 58 případech, nedbalost v 18. Trestnou činnost ve službě nebo v pracovní době spáchalo 36 policistů a 8 příslušníků vězeňské služby. Se zneužitím postavení souviselo 29 stíhaných policistů a 8 členů vězeňské služby. V korupci 13 nových případů a 26 stíhaných osob, z toho 8 příslušníků policie [10].
To je stíhání. Není to vina. Není to mapa pervitinu. 29 zneužití postavení není 29 varen. Kdo z 76 udělá větu „policie bere pervitin“, sčítá jednotku GIBS s jednotkou článku 21 o prevalenci v populaci. Ty dvě se nesčítají.
Vedle trestu vedla inspekce 1 257 spisů v šetření; ve 258 případech postoupila věc kázni. Evidovala 9 400 podání mimo trest i šetření. Kázeň není trest. Podání není zločin [1][10].
Policie ČR k 20. září 2024 zveřejnila 46 163 služebních míst. To je tabulka, ne sčítání těl; naplněnost za rok 2024 v téže informaci chybí. Z 76 a z 46 163 proto nelze udělat procento „špinavých“ [21].
Formy korupce, které deník ze zprávy vypisuje, série drží odděleně: lustrace, spisy, pronos do věznice, úplatek v dopravě. Pervitin je jedna z látek v jednotlivých kauzách. Není jmenovatel roční zprávy [10].
8. Příbram: titulek poslal do vězení, rozsudek odložil výkon
VitVit, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Budova soudu. Není to scéna skutku.
Okresní soud v Příbrami pravomocně v únoru 2021 odsoudil policistu Územního odboru Příbram k trestu odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců. GIBS to v březnu řekla mluvčí Ivana Nguyenová. iDNES nad touž informací postavil titulek, že soud policistu poslal za výrobu pervitinu na dva roky do vězení [12].
Není to X, že jeden ze zdrojů lže o výměře. Je to Y: dva roky jsou ve výroku, vězení ve výkonu není, dokud se odklad nezvrhne. Titulek změřil výměru a přilepil k ní mříže. GIBS změřila výměru a odklad. Čtenář, který se ptá, zda trest „byl, jaký měl být“, často čte titulek. Zákon čte GIBS.
Skutek, jak ho inspekce popsala: muž drogy vyráběl, když mu došly peníze na koupi; několikrát v lednu a únoru 2020; s další osobou jeli do Polska pro desítky balení léčiv s pseudoefedrinem. Původně mu hrozilo až pět let. Spolu s ním byli obviněni dva další lidé; jejich tresty inspekce nezveřejnila. Tento text nepopisuje postup výroby. Popisuje, že soud uznal výrobu a uložil dva roky s odkladem [12].
Byla to „málo“? Základní sazba § 283 dává prostor od jednoho roku do pěti let. Dva roky jsou uvnitř. Odklad je zákonný, protože dva jsou pod třemi. Zkušební doba třicet měsíců je delší než trest, jak § 82 žádá. Veřejná relace neříká, co navrhoval žalobce. Neříká, zda soud v odůvodnění vážil doznání, první trest, lítost, nebo naopak zneužití postavení. Bez odůvodnění nelze říct, že soud „měl jít na pět“. Lze říct, že titulek a výrok se rozešly, a že to rozejití je samo o sobě odpovědí na otázku, proč veřejnost tresty čte jako měkké [2][7][12].
9. Rychnov: dva skutky, jeden úhrn pod stropem podmínky
Krvesaj, Wikimedia Commons, volné dílo. Budova soudu. Není to mapa hlídek.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou uznal bývalého policistu Územního odboru vinným z nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a ze zneužití pravomoci úřední osoby. Trest: osmnáct měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na čtyři roky, peněžitý trest 60 tisíc korun, zákaz činnosti v bezpečnostních sborech na pět let, propadnutí věci. Právní moc 21. února 2022. GIBS to zveřejnila v dubnu. Hrozilo až pět let [13].
Dva skutky, které se nesčítají do jednoho slova pervitin. Mimo službu, nejméně třikrát od října 2020 do května 2021, obstaral civilistovi pokaždé tři až tři a půl gramu pervitinu zhruba za deset tisíc korun. Ve službě, od prosince 2020 do května 2021, dával dvěma lidem bez řidičského oprávnění informace o hlídkách. U něj doma našli konopí, na které se vztahuje propadnutí. Civilní osoba měla pervitin užít, nebo dál distribuovat — GIBS to nechává v této dvojici. Tento text z toho nedělá návod ani mapu trhu [13].
Úhrnný trest osmnáct měsíců za oba přečiny je pod stropem podmínky. Čtyřletá zkušební doba je dlouhá vůči osmnácti měsícům. Pětiletý zákaz je delší než trest odnětí svobody. Peněžitý trest se podle § 81 odst. 2 vykoná. Kdo řekne „dostal jen podmínku“, musí k větě přidat 60 tisíc, pět let zákazu a to, že vyzrazení hlídek je jiný chráněný zájem než gramáž. Soud trestal obojí jedním úhrnem. Veřejnost často slyší jen drogu [7][13].
Byl úhrn „takový, jaký měl být“? Relace neobsahuje návrh žalobce ani plné odůvodnění. Obsahuje, že vina obstála v obou skutkových podstatách a že výměra zůstala v pásmu, kde zákon odklad dovoluje. To je doložené. Věta „za hlídky i za pervitin měl jít sedět“ je politika trestu. Není to citace spisu.
10. Jakubec: tři roky na pět let zkušební doby je strop paragrafu 81
Lukáš Jakubec, bývalý zaměstnanec obvodního oddělení v Bystřici pod Hostýnem, dostal od Okresního soudu v Kroměříži tři roky odnětí svobody s odkladem na pět let a desetiletý zákaz činnosti u bezpečnostních sborů. Státní zástupce i obžalovaný se vzdali odvolání. Rozsudek je pravomocný. Hrozilo až deset let. Částečně se doznal. U hlavního líčení výpověď změnil [14].
Tři roky jsou strop, nad který § 81 odklad nepustí. Soud tedy zvolil nejvyšší výměru, kterou ještě lze odložit. Není to X, že „vždycky podmínka dole“. Je to Y: pokud chtěl podmínku, nemohl jít na čtyři neodložené. Pokud chtěl výkon, mohl tři neodložit, nebo — kdyby skutek a odstavec unesly — jít výš, kde odklad není. Zvolil hranici institutu a k ní nejdelší běžnou zkušební dobu a nejdelší zákaz v této mapě [7][14].
Soudkyně Hana Machalová podle ČT řekla, že k podmínce přispělo, že Jakubec nebyl dosud trestán. Znevážil policii v očích veřejnosti. Zpočátku mohla distribuce pervitinu pomoci objasňování. Posléze si z drog udělal „živnost“. To je veřejné odůvodnění, kterého se Příbrami a Rychnovu v relacích nedostalo. Dává čtenáři to, co otázka „měl by být“ potřebuje: soud vážil polehčení (první trest) a přitížení (živnost v uniformě) a řekl, proč nešel do výkonu [14][6].
Manželka Lucie: roční trest s odkladem na dva roky za předání pervitinu nejméně v jednom případě. Hrozilo až pět let. Vypovídat odmítla. I to je pravomocné. Její sazba není sazba úřední osoby. Sčítat je do jedné misky „rodina na pervitinu“ je jiná věta, než kterou unese spis [14].
Obhajoba „proniknout do prostředí“ je teze, kterou tato série nese do dílu o informátorovi. Tady stačí jedna distinkce: soud tu větu částečně přijal jako začátek a odmítl jako konec. Trest proto není trest za to, že někdo měl informátora. Je to trest za to, že z informátora byla podle soudu živnost a k tomu úplatek 30 tisíc za neřešení vloupání. Část obnosu byla podle rozsudku vyplacena. To Jakubec u líčení popíral [14].
Vzdání se odvolání znamená, že výrok nešel k odvolacímu soudu. Otázka, zda „měl být přísnější“, proto neměla druhou instanci. Není to důkaz, že trest byl správný. Je to důkaz, že ho nikdo z účastníků nechtěl přezkoumat.
11. Pardubice: zproštění, pak vina, pak dovolání
Bývalý vrchní komisař protidrogového oddělení v Pardubickém kraji odešel podle Novinek od odvolacího krajského soudu se čtyřletou podmínkou, peněžitým trestem 40 tisíc korun a čtyřletým zákazem práce u Policie ČR, obecní a městské policie a bezpečnostních sborů. Odvolací soud potvrdil druhý verdikt okresního soudu. Při tom prvním okres obžaloby zprostil s tím, že se skutek nestal. Obžalovaný podal dovolání k Nejvyššímu soudu [15].
Tady se otázka „byl trest, jaký měl být“ láme třikrát. Poprvé: první instance řekla, že skutek se nestal. To není mírný trest. To je žádný trest, protože žádná vina. Podruhé: odvolací instance vinu složila a trest uložila. Potřetí: dovolání znamená, že ke dni relace výrok ještě není koncem spisu. Série, která by z Novinek udělala „dostal čtyři a je to málo“, by lhala o stadiu [15].
Druhá záměna je slovo podmínka. Žurnalistika často napíše „čtyřletá podmínka“ a neřekne, zda čtyři roky označují výměru trestu odnětí svobody, nebo zkušební dobu. Zákon v § 81 odklad nad tři léta výměry nedovoluje. Pokud by čtyři roky byly výměrou TOS, relace by popisovala něco, co základní podmíněný odklad neunese — nebo by šlo o jiný institut, který text nejmenuje. Pokud jsou čtyři roky zkušební dobou, výměra TOS v relaci chybí. Tento článek proto číslo čtyři necituje jako dokázanou výměru. Cituje ho jako žurnalistickou zkratku, která přesně tu otázku, kterou čtenář klade, zamlžuje [7][15].
Jádro skutku, jak ho předseda senátu Aleš Holík podle Novinek popsal, není dávka v kapse komisaře. Je to zásah do systému a krytí zdroje: aktivně nedokumentoval, varoval, radil, jak vypovídat v daňové věci. Obhajoba zněla operativní taktika. Soud řekl, že čekal výhody a že zdroj budil dojem, že může dál páchat. To je § 329 a režim evidence. Není to článek 21 o prevalenci. Není to Příbram o varně [15].
Dokud Nejvyšší soud veřejně nerozhodne, věta o přiměřenosti trestu je předčasná. Předčasnost je tady zjištění, ne výmluva.
12. Vogel: správný trest byl žádný. Žalobce přesto žádal podmínku
Miroslav Vogel, vrchní rada Národní protidrogové centrály, byl obžalován ze zneužití pravomoci, nadržování, ohrožení utajované informace a z vydírání informátora Petra Ryžáka. Ryžák tvrdil, že vyráběl a prodával pervitin na Vogelův pokyn. Městský soud v Praze 11. prosince 2014 zprostil. Soudce Petr Hovorka označil svědka za nedůvěryhodného: začal vypovídat ve vazbě, motivace byla ve vlastním trestním řízení, chyběly odposlechy a listiny, některá žalobní tvrzení se podle soudu dokonce ukázala jako skutky, které se nestaly. Vrchní soud v Praze 12. března 2015 potvrdil. Právní moc 21. května 2015 [16].
Žalobce Michal Moravský navrhl zprostit z vydírání sám. Na zbytku trval a žádal tříletou podmínku a tříletý zákaz činnosti. Titulek nesl až deset let. Soud uložil nulu, protože vina neobstála. Kdo se ptá, zda trest „byl, jaký měl být“, musí nejdřív unést tuhle větu: správný trest u zproštění je žádný trest. Podmínka, kterou žalobce žádal, by byla trestem bez viny. Soud ji nedal [16].
Stát se později omluvil za nezákonné trestní stíhání a ministerstvo spravedlnosti přiznalo 295 tisíc korun. iROZHLAS v únoru 2017 citoval omluvu vedoucí oddělení náhrady škody. Vogel na původní vedoucí místo v NPC nevrátil. Další nárok v řádu milionů relace později spojila s promlčením zbytku. To není „vyvázl díky uniformě“. Je to účet za obžalobu, která u důkazu padla [17].
Série bez tohoto dílu by byla nepoctivá. Tabloidní věta „policista kryl varnu“ je přesně ten druh skutku, který čtenář chce trestat nejpřísněji. Tady nepřežila důkaz. Otázka mírnosti trestu u Vogela proto nemá předmět. Má předmět otázka ceny obvinění.
13. Pankrác: dvacet měsíců proti „až pěti letům“
ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0. Areál, ne postup pronosu.
Městské státní zastupitelství v Praze popsalo skutek prvního strážného Vazební věznice Pankrác takto: od ledna do počátku listopadu 2023 umožnil osobám ve vazbě a ve výkonu trestu přístup k návykovým látkám, látky zajistil od osob, které vězni označili, a pronesl je dovnitř. Část předal, část si nechal jako odměnu. Třináctkrát úspěšně, čtyřikrát pokus, k tomu 200 tablet s anabolickým a jiným hormonálním účinkem. Pravomocný trest podle Novinek: dvacet měsíců odnětí svobody s odkladem na tři roky, pětiletý zákaz činnosti v bezpečnostních sborech, roční zákaz řízení — protože ho v listopadu přistihli za volantem pod vlivem. Hrozilo až pět let [18].
Druhý strážný: dva pokusy o pronos. Roční trest s odkladem na dva roky, tříletý zákaz činnosti. Stejná relace, stejných „až pět let“ [18].
Moc za zdí je jiný klíč než hlídka na silnici. Pronos do věznice je přesně ta forma, kterou zpráva GIBS za rok 2024 řadí mezi nejčastější korupční vzorce. Série ji proto nedrží jako „dalšího policistu na pervitinu“. Drží ji jako klíč ke střeženému prostoru. Část, kterou si strážný nechal, je § 283 v kapse úřední osoby. Pronos je zneužití pravomoci a maření. Anabolika jsou další skutek. Úhrn dvaceti měsíců s odkladem znovu sedí do § 81. Pětiletý zákaz znovu přežije podmínku [10][18][7].
Byl dvacet měsíců „málo“ proti třinácti pronosům? Relace neobsahuje návrh žalobce. Obsahuje horní hranici pěti let, která je stropem základního odstavce, a výměru, která je třetinou až polovinou tohoto stropu, plus zákaz a zákaz řízení. Věta „měl sedět, protože to byla věznice“ je srozumitelná. Není to citace § 39. Zákon dovoluje odklad i tady. Soud ho použil. Kdo chce říct, že to bylo nezákonně mírné, potřebuje odůvodnění, které Novinky nenesou. Kdo chce říct, že to bylo zákonné, má § 81. Mezi nezákonností a nelibostí je celý článek.
14. Lustrace a Domašov: kde není vina, není co srovnávat se sazbou
GIBS 11. listopadu 2024 popsala stíhání příslušníka Ředitelství služby cizinecké policie: v pěti případech přes 180 osob za rok, v jeden den 174 lustrací, období září 2020 až září 2021. Ve dvou případech za 4 000 Kč sedm lustrací pro civilistu, předání přes kolegu. Stíhání: přijetí úplatku, zneužití pravomoci, neoprávněný přístup k systému. Kolega a civilista též. Hrozí až deset, respektive šest let. To je obvinění. Není to rozsudek [19].
GIBS a Krajské státní zastupitelství v Brně v roce 2026 stíhají dvacet policistů dálničního oddělení Domašov. Všech dvacet pro zneužití pravomoci úřední osoby; deset z nich též pro přijetí úplatku. Sazby v relaci: jeden až pět let, u úplatku tři až deset. Nikdo ve vazbě. Část podala stížnost proti obvinění. Služební funkcionář je zprostil výkonu služby. Skutek je z roku 2022. Pervitin v relaci není. Verdikt k datu této rešerše není [20].
Otázka „byly tresty, jaké měly být“ u těchto dvou kauz nemá předmět. Má předmět otázka, jestli veřejnost umí počkat. Série je schválně nedělá „desátým špinavým policistou“. Dělá z nich měřítko: přiměřenost trestu se nepočítá z titulu a ze sazby. Počítá se z výroku. Kde výrok není, zbývá jen strop, který zase není trest.
15. Paragraf 283 není paragraf 329 a není kázeň
Tři režimy se v debatě o „policistovi na pervitinu“ slévají, protože veřejná věta je chce mít za jednu.
§ 283 trestá nakládání s látkou: výrobu, prodej, obstarávání jinému. Příbram, část Rychnova, Jakubec, část Pankráce. Jednotka je látka a čin s ní. Uniforma je přitěžující okolnost a někdy souběh, ne znak skutkové podstaty [2][6].
§ 329 trestá úřední osobu, která v úmyslu škodit nebo opatřit neoprávněný prospěch vykoná pravomoc v rozporu s předpisem, překročí ji, nebo nesplní povinnost. Rychnovské hlídky, pardubický systém, lustrace, Domašov, část Pankráce. Jednotka je klíč. Látka může chybět [3].
§ 331 trestá úplatek. Jakubec, část lustrací, část Domašova. Jednotka je protihodnota za obstarávání věcí obecného zájmu, u úřední osoby v přísnější sazbě [4].
Kázeň u služebního funkcionáře je čtvrtý režim. 258 spisů postoupených kázni v roce 2024 není 258 trestů. 9 400 podání není 9 400 zločinů. GIBS vznikla zákonem č. 341/2011 Sb. k tomu, aby trestné činy příslušníků PČR, Vězeňské služby, celníků a vlastní inspekce nešetřila táž instituce, která je páchá. Obecní policie v tomto režimu není. Kdo z GIBS udělá „policii, která se hlídá sama“, mine zákon, který ji právě proto postavil vedle [1][10][9].
Praktický důsledek pro tresty: souběh § 283 a § 329 (Rychnov) není totéž co holé § 283 (Příbram ve veřejné relaci o výrobě) a není totéž co holé § 329 (Domašov ve stadiu stíhání). Srovnávat výměry napříč těmito řádky jako důkaz, že „za pervitin v uniformě se dává podmínka“, znamená srovnávat různé chráněné zájmy. Zákon je nesčítá do jedné sazby. Sčítá je do úhrnu v konkrétním rozsudku.
Co je potřeba testovat
Než věta o trestu opustí stůl, stačí pět značek na papíře. Stadium. Skutková podstata a odstavec. Výměra TOS a zda § 81. Vedlejší tresty. Zda titulek říká totéž co GIBS nebo rozsudek. Kdo pátou značku vynechá, měří iDNES proti zákonu a diví se, že mu to nesedí [12].
16. Tři testy, než řeknete, že trest byl mírný
Otázka z úvodu má tři poctivé odpovědi a jednu nepoctivou.
Tři testy před větou o mírnosti
První test je stadium. U Vogela je odpověď: trest neměl být žádný, protože vina padla. U lustrací a Domašova: trestem ještě nelze měřit. U Pardubic: dovolání. Kdo tyto tři řádky hodnotí jako „měkkou justici“, hodnotí absenci.
Druhý test je zákonný koridor, ne dojem. Všechny pravomocné výroky o odnětí svobody v této mapě, u nichž relace sděluje výměru, leží mezi jedním a třemi lety a byly odloženy. To je koridor § 81, ne důkaz, že pět let bylo povinných. Vedle koridoru běží zákazy od tří do deseti let a peněžité tresty, které odklad nepřežijí jako nula. Kdo měří jen mříže, měří nejužší část výroku [7].
Třetí test je odůvodnění. U Jakubce ho relace nese: první trest, živnost, znevážení sboru, vzdání se odvolání. U Příbrami nese rozpor titulku a GIBS. U Rychnova nese souběh látky a hlídek. U Pankráce nese počet pronosů a zákaz řízení. Kde odůvodnění chybí, věta „soud měl jít na horní hranici“ je spekulace o § 39. Spekulace smí být politická. Nesmí se tvářit jako citace spisu [5][14].
Nepoctivá odpověď je ta, která z horní hranice sazby, z titulku „do vězení“ a z 76 stíhaných složí jeden hněv. Hněv smí zůstat. Jednotka nesmí.
Před srovnáním s „civilním“ dealerem je čtvrtá distinkce, kterou tento text nezahaluje do falešné rovnosti. Úřední osoba nese § 329 a § 42 přitěžujících okolností a nese služební propuštění, které civilista nemá. Zároveň nese v konkrétních rozsudcích polehčení prvního trestu, které civilní recidivista nemá. Srovnání „za totéž by civilista seděl“ proto potřebuje totéž: stejný odstavec, stejný rozsah, stejnou recidivu, stejný souběh. Bez toho je to nálada, ne audit.
17. Otázka nezní, zda si to zasloužili. Zní, kterou vrstvu trestu čtete
Veřejná otázka, s níž tento text začal, zní spravedlivě. Člověk v pozici moci, který vaří, obstarává nebo pronáší pervitin, nebo který za úplatek otevře databázi, porušil něco jiného než soused v panelu. Zákon to ví. Má na to § 329, § 331, přitěžující okolnost zneužití postavení a povinné propuštění.
Skrytým nákladem není, že tresty chybí. V Příbrami, Rychnově, Kroměříži a na Pankráci tresty jsou a jsou pravomocné. Skrytým nákladem je, když se z nich složí jedna křivka mírnosti: titulek slíbil vězení, sazba slíbila pět nebo deset, výrok dal dva s odkladem, takže justice selhala. Ve skutečnosti titulek slíbil věc, kterou výrok v Příbrami výslovně neodložil do mříží, ale odložil ve výkonu. Sazba slíbila strop, ne střed. Výrok dal výměru v koridoru, kde zákon odklad dovoluje, a k ní zákaz, který odklad nepřežije jako nula. U Vogela strop deseti let přežil jen jako stín obžaloby, která padla. U Domašova strop ještě nemá výrok.
Správná otázka proto nezní, zda si to zasloužili. Zní: kterou vrstvu trestu právě čtete, který strop jste si spletli s výrokem, a kterou nelibost — mříže, zákaz, vyhazov, omluvu státu — jste ochotni unést, když se ukáže, že jste sčítali špatně.
Podmínka není zproštění. Je to odklad trestu, který už byl uložen.
— Jiný Kontext
Související texty této řady
Tento díl je rámec série o moci a zákonu. Následující texty berou jednotlivé kauzy jako jednu distinkci, ne jako další mugshot. Článek 21 o pervitinu v populaci se sem nesčítá: tam je jednotkou prevalence, tady pravomoc úřední osoby a výrok o trestu.